Zdejší meterologická stanice totiž v lednu oslavila už páté narozeniny. Od roku 2003 za branami ekoareálu Liška, kde se provizorní stanice nachází, dvojice studentů denně sbírá a zapisuje minimální, maximální teplotu, srážky směr větru, v zimě pak i výšku sněhové pokrývky. „Většinou o to mají zájem spíš holky, kluci mi to pak zpracovávají na počítači,“ říká učitel Dušan Vodnárek, který před pěti lety stál u zrodu celého projektu. Od té doby mu rukou prošla takřka desítka osmáků a deváťáků. Ti za každodenní „řeholi“ mají nárok na jedničku buď z přírodopisu, nebo zeměpisu.
Plody své činnosti škola jednou za dvanáct měsíců zveřejňuje ve vrchlabském Pulsu. Výsledků využila v diplomové práci i jedna vysokoškolská studentka. Vedle základního měření se Vodnárek čtyři roky věnuje také analyzování prachu, oxidu dusíku a síry. Pro výsledky si každý měsíc jezdí pracovníci Českého hydrometerologického ústavu z Hradce Králové. „Určitě se dá říct, že množství oxidů dusíku a síry je na výrazně lepší úrovni než třeba před deseti lety. Naopak ale vyskočilo množství prachu, což je vidět hlavně v zimě,“ tvrdí Vodnárek. Co se týče dnes hojně diskutovaného globálního oteplování, je k hodnocení ještě brzo. „Teplota se zvyšuje, ale nejde z toho dělat nějaký závěr. Aby bylo možné konstatovat klimatickou změnu, je potřeba aspoň třicet let,“ doplňuje.
A jak celý projekt před lety vznikl? „Přemýšlel jsem, jak využít staré školní pozemky. Přišel jsme s nápadem vybudovat zde ekoarál,“ vzpomíná Dušan Vodnárek, jinak učitel přírodopisu, zeměpisu a chemie. Inspiraci tehdy našel na jičínské základce, kde podobná stanice dodnes funguje. Měřící zařízení se podařilo získat ze zaniklého statku v krkonošských Vítkovicích. Další vybavení pak poskytl hydrometerologický ústav.
Jak dlouho bude analýza počasí na Liščáku pokračovat, sám Vodnárek zatím netuší. „Nemám určenou žádnou metu. Důležité je, aby to taky bavilo děti,“ dodává učitel.
