Redaktoři Krkonošského deníku tak na trutnovské pěší zóně provedli instruktáž veřejnosti, při níž Marcela Seidlová, která vyučuje na Střední zdravotnické škole Trutnov, ukázala jednomu z dobrovolníků na figurantovi, co v takovém případě dělat. U pacienta s generalizovaným epileptickým záchvatem dochází k poruše vědomí, k tonicko-klonickým křečím s apnoí (bezdeším). Člověk se může pokousat, poranit, může dojít i k zapadnutí jazyka. Po záchvatu bývá postižený dezorientován a na příhodu si nepamatuje.

„Je třeba zajistit průchodnost dýchacích cest - vyčistit dutinu ústní, vytáhnout zapadlý jazyk, zaklonit hlavu. Zkontrolovat puls a sledovat stav vědomí a charakter křečí. Zajistit bezpečnost před sebezraněním. Postiženého uložit do stabilizované polohy pokud jsou zachovány základní životní funkce. Je třeba počítat s tím, že z důvodu křečí postižený člověk může leckdy zatnout zuby a zajistit tak volné dýchací cesty je obtížné, může se pomočit, mít pěnu u úst“vysvětluje Seidlová. Dále je třeba zajistit protišoková opatření – teplo, ticho, tekutiny, tišení bolesti a transport.

Přestože instruktáži přihlíželo na pěší zóně několik desítek lidí, zapojit se přímo do „akce“ nechtěli. Sice se podívali, ale samotnému „místu činu“ se velkým obloukem vyhýbali. Pěna u úst, kterou si figurant Petr Kuráň vytvořil ze šumáku, řadu z nich odradila. Epileptický záchvat vypadal opravdu věrohodně.

Nakonec se redaktorům povedlo přesvědčit čtyřicetiletého Michala Bořka z Trutnova. „Nejdříve bych zjistil, jestli postižený dýchá, otočil bych si pacienta na záda a uvolnil mu dýchací cesty,“ popisoval Bořek postup, jenž kontrolovala Marcela Seidlová. „Určitě bych byl schopen člověku s epileptickým záchvatem pomoci. Je potřeba, aby se záchranář zklidnil a reagoval s chladnou hlavou, i když neví přesně jak,“ podotkl Bořek a dodal: „Před několika lety jsem absolvoval kurz Červeného kříže. Sice jsme nezkoušeli pomoc při epileptickém záchvatu, ale byla tam například zkouška první pomoci při zástavě dechu, stabilizace pacienta do stabilizované polohy.“

Fingovaný epileptický záchvat zastavil na pěší zóně řadu lidí. „Připomíná mi to mého bráchu, který má padoucnici už léta. V životě jsem mu neuměl pomoct, protože se bojím. Nikdy jsem se do toho nepletl. Naštěstí rodina ví, co s ním má dělat. On pracuje jako tesař a naštěstí už dopředu vždycky ví, že se záchvat blíží. Tak sleze po žebříku ze střechy a někoho zavolá. To se opakuje tak jednou měsíčně,“ svěřil se muž, který přihlížel instruktážnímu poskytování první pomoci.

Telefonát, kdy kolemjdoucí zachránce volal na číslo 155 - Z D E ! ! !