Zdeněk Zwiener si včerejším potvrzením rekordu, pro který ušel tisíc kilometrů za deset dní, připsal devátou hvězdičku. Tolik uznaných rekordů a pokusů má totiž jedenapadesátiletý Moravák dosud na kontě ve vytrvalostní chůzi a chůzi Non stop. „Krkonoše mám rád, působil jsem tady před lety jako kuchař, mám tady přátele,“ řekl chodec, který na posledních padesát kilometrů vyrazil včera před polednem. „Vstává ve čtyři ráno, po prvním pochodu se vrátí na základnu, nají se, zabalím mu svačinu, tablety na doplnění energie, namasíruji ho a zhruba za hodinu jde na stejnou trasu znovu,“ přiblížila jeho přítelkyně Květoslava Šalamonová. „Byl jsem neposedný odmala, chůze mě baví. Nevydržím jen tak sedět. Rekordy jsou výzvou. Píšu knihu pod názvem Guinness rekord? No problem,“ dodal Zdeněk Zwiener.

Deset dní na jedné padesátikilometrové trase vkrkonošském okruhu: Vítkovice, Rezek, Rokytnice nad Jizerou, Paseky nad Jizerou, Jablonec nad Jizerou, Hradsko, Poniklá, Horní Sytová, Víchová nad Jizerou, Hrabačov, Štěpanice, Vítkovice. Pěšky, dvakrát denně tou samou cestou. To jsou fyzické kapky, které si naordinoval. Chodec za kontrolní asistence komisaře zpelhřimovské agentury Dobrý den ušel tisíc kilometrů. Padesátikilometrová cesta mu průměrně trvala vždy kolem sedmi hodin. Neuvěřitelné? Moravan se směje: „Rád dosahuji takových cílů. Před lety to začalo jen jako radost zpohybu. Chodil jsem dlouhé trasy od té chvíle, kdy jsem se rozvedl. Kamarádi v Havířově říkali – ´ty jsi takový náš Forest Gump. Aspoň popisuj, kolik kdy ujdeš, ať to je někde zaznamenaný.´ A pak přišla touha po rekordech.“ Dnes má Zwiener na kontě čtyři české rekordy, dva světové a tři, které nedokončil. Ve výčtu těch úspěšných jsou trasy: Praha - Havířov Non stop za 3 dny, 6 hodin, 11 minut. Dále Pochod kvolbám: 2400 kilometrů za 30 dnů kolem České republiky. Pochod se zátěží (31,5 kilogramu) za 24 hodin. 24-hodinový pochod Non stop - 140 kilometrů. To jsou české rekordy. Ve světovém zdolal chodec 700 kilometrů Non stop za 6 dní, 3 hodiny, 23 minut. Přiznal, že při zdolávání tohoto cíle jej už, zvláště vnočních hodinách, provázely halucinační syndromy a mikrospánky.

Ale uspěl a byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů. Včera si po tisíci ušlých kilometrech zul konečně boty vkrkonošských Vítkovicích. „V nejvyšších českých horách jsem před lety pracoval, mám tu kamarády, tak jsem si zvolil vytrvalostní chůzi tady. Lidi mě tady považují za mimozemšťana. Ale fandí mi, vždy mě vítali a lákali na rum do hospůdky,“ podotkl rekordman. Patronem neobvyklého projektu se stal starosta Vítkovic vKrkonoších Milan Rychtr, pomáhali sponzoři a hlavně přítelkyně Květa. Vchaloupce, kterou dvojici zapůjčili provozovatelé Restaurace U Telců, chystala jedno teplé jídlo denně, chodce vpoledních přestávkách masírovala a byla mu hlavně duševní oporou. „Pohoda vduši je pro mě hrozně důležitá. Jinak na rekord nijak netrénuji,“ svěřil se chodec.“Většinou ho při lámání rekordu postihne vždy čtvrtý den krize. Pak ho doprovázíme autem. Další den to však vždy překoná. Prospí se, ráno je opět čilý a plný síly vyráží na cestu,“ řekla Květa.

Na dopolední i odpolední cestu si Zdeněk vždy vzal kromě svačinky a vitamínových doplňků i cigarety. „Kouřím jich tak dvacet denně a nemíním stím seknout. Nijak mi to nevadí,“ přiznal překvapivě rekordman, když si včera v poledne před poslední cestou obouval boty a oblékal soupravu sreklamními logy. Kdevíti hvězdičkám, které zdobí jeho modrou bundu, chce příští rok přidat tu jubilejní. Bude zároveň poslední. „Už letos jsem se chystal na pěší cestu zPrahy do Paříže. Ale finančně mi to nevyšlo. Chtěl bych to dokázat příští rok. Pak srekordy skončím,“ řekl Zdeněk Zwiener. Spřítelkyní Květou žije několik let. „Když jdeme na běžnou procházku, musím ho držet za ruku a pořád stahovat zpátky. Jinak bych mu prostě nestačila,“ prohlásila partnerka. I ona se zápisky zorganizací akcí podílí na napsání knížky. Název Guinnesss rekord? No problem hovoří za vše.