Doc. RNDr. Josef Sekyra, CSc. se narodil v roce 1928. Od roku 1952 pracoval v České geologické službě (dříve Český geologický ústav a Ústřední ústav geologický), od roku 1968 přednášel rovněž na Univerzitě Karlově v Praze. Věnoval se výzkumu oblastí s extrémními klimatickými podmínkami, jako jsou velehory, vyprahlé pouště, podzemní prostory a polární oblasti. Zabýval se zejména problematikou periglaciální geomorfologie a kryogeologie. Je autorem mnoha vědeckých publikací a populárně naučných knih.

Doma, v České republice, se v posledních 20. letech podílel na výzkumu Krkonoš ve spolupráci s Krkonošským národním parkem, kde byl dlouhá léta členem vědecké rady. Jeho unikátní sbírku „Pouště světa aneb Krkonoše – ostrov Arktidy ve střední Evropě ve srovnání s nejdrsnější přírodou naší planety“ obdivovali návštěvníci na Luční boudě v Krkonoších. Po uzavření tohoto objektu v roce 1992 byla část docentovy sbírky přestěhována do náhradních prostor Informačního střediska Správy KRNAP v Rokytnici nad Jizerou. Určitý čas našel významný vědec azyl pro své exponáty i v bývalé mateřské škole ve Svobodě nad Úpou, kde chtěl v rámci sdružení Boreas nastartovat vzdělávací program. To se však, díky finančním problémům, nakonec nepodařilo a sbírka musela být z Krkonoš odvezena.

Loni na jaře Správa KRNAP a čeští polárnícivpřipravili ve vrchlabském muzeu výstavu Češi a polární výzkum, která připomínala české objevitele. K nejzajímavěj­šímu určitě patřily originální oblečení, výzbroj a výstroj (včetně bot z tulení kůže) právě docenta Josefa Sekyry, prvního Čecha,který na Vánoce roku 1969 jako člen americké expedice Deep Freeze stanul na jižním pólu. Významný vědec výstavu osobně zahájil a přivezl do Vrchlabí dokonce původní československou vlajku, kterou tehdy posádka stanice na jeho počest narychlo ušila a vztyčila na jižním pólu. Josef Sekyra má na kontě řadu nezapomenutelných úspěchů. V roce 1961 například překonal československý horolezecký rekord, kdy v Pamíru zdolal horu, vyšší než 7000 metrů nad mořem. Vytvořil tu také výškový vědecký rekord. Ve výšce 7 700 m na Pik Kaufmannu zkoumal totiž vliv mrazu na horniny.

V roce 1963 pracoval při speleologické expedici do Apuánských Alp v Itálii v druhé nejhlubší jeskyni světa Antro di Gorchia, poté v letech 1966 – 1967 se podílel na výzkumu kráteru vulkánu Stromboli.

V letech 1974 – 1976 se zúčastnil mapování centrální části Sahary v Alžírsku. Jeho pouštní výzkumy pokračovaly v roce 1978 geologickým výzkumem a mapováním Západní pouště v Iráku a v letech 1980 – 1981 mapováním centrální Sahary v Libyi. V roce 1989 mapoval a zkoumal Syrskou poušť. Byl též odborníkem na vyhodnocování leteckých a satelitních snímků a dokonce NASA ho přizvala ke studiu snímků povrchu Marsu.