Podle ředitele Koordinačního střediska transplantací Pavla Březovského je jedním z důvodů i to, že u transplantace ledvin v Česku tvoří 90 procent dárců orgánů lidé po mozkové smrti a jen 10 procent pak tvoří žijící dobrovolní dárci, zpravidla rodinní příslušníci.

Zatímco u žijících dárců lze odběr a transplantaci předem načasovat, u dárců po mozkové smrti nelze čas přenosu odhadnout. Čekací lhůta se proto u jednotlivých pacientů velmi liší – od mála dnů až po dobu delší než tři roky. „V současnosti je čekatelů necelá tisícovka, ale tyto údaje jsou velmi pohyblivé,“ říká Březovský. Středisko, jež vede čekací listiny a vyhledává konkrétní příjemce, je místem „řízení letového provozu“ v transplantacích.

Právě zde jsou pacienti registrováni na čekacích listinách a shromažďují se zde informace o potenciálních dárcích. Středisko též vyhodnocuje, kterému dárci se bude konkrétní orgán transplantovat. „Samotných transplantačních center je v Česku sedm. Srdce a játra se transplantují v Brně a pražském IKEM, v pražském Motole transplantují plíce a dětské ledviny. Ledviny obecně se transplantují ve všech českých centrech,“ upřesňuje Pavel Březovský.

Odborníci nyní navrhují, aby žijící dobrovolní dárci nemuseli platit související regulační poplatky a aby mohli být například daňově zvýhodňováni. Prosadit by chtěli též povolení odběru orgánů u cizinců, kteří zemřou na českém území a splňují podmínky pro dárcovství. Současný zákon to neumožňuje, přitom například ve Francii, Španělsku a Itálii právě orgány od cizinců tvoří celých deset procent dárcovství.

Transplantace