Trutnovského okresu se vlastní transplantace netýkají. Zdejší nemocnice ale spolupracují se specialisty z Prahy a Hradce Králové. Nejčastější tu bývá transplantace ledvin. „Kardiaky posíláme do pražského IKEM, ledviny řeší nemocnice v Hradci Králové,“ vysvětlil ředitel trutnovské nemocnice Martin Limburský.

Například na trutnovském okrese registrují tři pacienty po transplantaci srdce. Pokud při vyšetření zjistí zdejší lékaři, že pacient by měl výměnu orgánů podstoupit, spojí se s příslušným zdravotnickým zařízením. Řeší se především potřebná vyšetření a zařazení do seznamu čekatelů. Na regionálních nemocnicích je tedy především najít mezi nemocnými ty, kterým může už jenom transplantace pomoci s uzdravením.

Ve Dvoře Králové je situace podobná. „Pokud lékař určí, že je potřeba výměna orgánů, spolupracuje s centry v Praze a Hradci Králové,“ vysvětlila hlavní sestra Jana Holanová. Podle ředitele Koordinačního střediska transplantací Pavla Březovského je jedním z důvodů čekání na operaci to, že u transplantace ledvin v Česku tvoří 90 procent dárců orgánů lidé po mozkové smrti a jen 10 procent pak tvoří žijící dobrovolní dárci, zpravidla rodinní příslušníci.

Zatímco u žijících dárců lze odběr a transplantaci předem načasovat, u dárců po mozkové smrti nelze čas přenosu odhadnout. Čekací lhůta se proto u jednotlivých pacientů velmi liší – od mála dnů až po dobu delší než tři roky. „V současnosti je čekatelů necelá tisícovka, ale tyto údaje jsou velmi pohyblivé,“ říká Březovský. Středisko, jež vede čekací listiny a vyhledává konkrétní příjemce, je místem „řízení letového provozu“ v transplantacích.

Právě zde jsou pacienti registrováni na čekacích listinách a shromažďují se zde informace o potenciálních dárcích. Středisko též vyhodnocuje, kterému dárci se bude konkrétní orgán transplantovat. „Samotných transplantačních center je v Česku sedm. Srdce a játra se transplantují v Brně a pražském IKEM, v pražském Motole transplantují plíce a dětské ledviny. Ledviny obecně se transplantují ve všech českých centrech,“ upřesňuje Pavel Březovský.
Odborníci nyní navrhují, aby žijící dobrovolní dárci nemuseli platit související regulační poplatky a aby mohli být například daňově zvýhodňováni. Prosadit by chtěli též povolení odběru orgánů u cizinců, kteří zemřou na českém území a splňují podmínky pro dárcovství.

Současný zákon to neumožňuje, přitom například ve Francii, Španělsku a Itálii právě orgány od cizinců tvoří celých deset procent dárcovství. Lékařská věda dnes pokročila už tak daleko, že dokonce lze provádět kombinované transplantace. První Češkou, která tento náročný zákrok podstoupila, se shodou okolností stala Lea Mečířová z Jilemnice.

Lékaři v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny ji ve spolupráci s kolegy ze sousední Thomayerovy nemocnice loni v listopadu transplantovali zároveň srdce a plíce. První operace tohoto typu v České republice trvala 8 hodin. Letošního ledna devětačtyřicetiletá Mečířová, která trpěla vrozenou srdeční vadou, IKEM opustila. Na operaci čekala sedm let. Již v roce 2000 jí totiž lékaři upozornili na nutnost zákrok podstoupit. Tehdy se však takto složitá operace u nás ještě neprováděla. Kombinovaných transplantací se v celém světě ročně dělá zhruba 80.