Podél chodníku přiléhajícího k obchodu je přitom celá řada parkovacích stání úplně volná. Jenže pozor, vyhrazena pro tělesně postižené.
„Je tohle normální? Proč tolik míst pro vozíčkáře? Nezažil jsem, že by místa zaplnili aspoň z jedné třetiny,“ postěžoval si Miroslav Kroupa z Chrudimi, který jezdí nakupovat do zdejšího Kauflandu.

Podobně si stěžují i obyvatelé center měst. „Z 24 zdejších míst je deset vozíčkářských. Zatímco ostatní jsou neustále totálně plná a blok musím objet dvakrát, než zaparkuji, na invalidních nestojí skoro nikdo,“ zlobí se Karel Vařejka z Nerudovy ulice v Hradci Králové.

Nelhal. Při naší včerejší návštevě se v beznadějně ucpané ulici vyjímalo šest prázdných stání s logem vozíčkáře. Zákon totiž zní jasně. Na každém parkovišti musí být pro tělesně postižené vyhrazeno aspoň pět procent stání. „Takovou výtku slyším poprvé v životě. Jen chceme, aby postižení nemuseli hledat zbytečně dlouho místo k zaparkování. Udělat pár kroků navíc je pro zdravého člověka přece jen jednodušší,“ reagoval mluvčí Kauflandu Michael Šperl.

Řada vozíčkářů dokonce otázky zpochybňující rozsah parkovacích míst pro postižené pokládá za „asociální“. V Česku žije půl milionu tělesně postižených. Kolik z nich je však na vozíku, nikdo neví. „Evidenci nevedeme,“ řekla Helena Klasnová ze Svazu tělesně postižených.

Jiří Čapek z královéhradecké pobočky svazu ale některé absurdity připouští. „Někde je stání pro vozíčkáře zbytečně moc, jinde ale málo. Pravdou ale je, že většina z těch, kteří na nich parkují, jsou darebáci zneužívající kartičku ZTP. A mnozí, kteří by ji potřebovali, na ni nedosáhnou,“ uvedl.
Donedávna bylo stání na místě pro invalidy dokonce na sebrání řidičského průkazu. Teď už je „jen“ za pokutu.