Sestava Jan Fišnar, Petr Holub, Karel Randák, Petr Javůrek, Tomáš Veber projela mrazivými Krkonošemi za 4:03:06 hod., o pět a půl minuty dříve než druhý v pořadí Rossignol Racing Team.

Na sedmdesátikilometrovou trať vyrazilo ze Špindlerova Mlýna 69 hlídek, do nichž se zapojilo sedm žen. Letos mohly startovat na nejdelší vzdálenosti vůbec poprvé. Padesát kilometrů zvládl nejrychleji Olfin Car Ski Team Trutnov ve složení Viktor Kuhn, Dušan Hejl, Michal Karlík, Jan Melišík, Pavel Vondráček, který dosáhl času 3:31:13 hod.

Lano v akci

„Dlouhý závod se začíná lámat ve stoupání na Černou horu k Pardubickým boudám. Klíčový moment byl ale podle mě hned na pátém kilometru, kdy jsme dojeli na čele soupeře z Rossignol Teamu, ve stoupání na Pláně jim trochu poodjeli. Pak už jsme si hlídali svoje tempo, abychom vítězně dojeli do cíle,“ hodnotil závod člen nejrychlejší hlídky Petr Javůrek. Kasper Swix Team vyhrál Krkonošskou 70 počtvrté v řadě, recept na úspěch podle něj tkví ve velké vyrovnanosti lyžařů. „To je pro tenhle závod zásadní. Trať máme najetou, známe ji dobře. Máme v nohách tempo, které je potřeba zvolit,“ uvedl.

Vítězové použili na posledních deseti kilometrech lano, na kterém táhli jednoho z týmových borců. „Nebylo to úplně nutné. Ale trochu jsme mu ulevili, aby se nemusel hnát na krev,“ vysvětlil Javůrek. Větší problémy dělal podle něj účastníkům přemrzlý sníh. „Je extrémně pomalý. Nejelo to na něm, byla to větší dřina. Sněhu přitom bylo hodně, trať výborná, perfektně upravená a široká. Mráz nám nevadil, vítr nefoukal, svítilo sluníčko,“ popsal podmínky na trati.

Páteční stres

Kasper Swix Team prožil krušné chvíle v pátek. Den před závodem musel narychlo měnit sestavu kvůli nemoci Jana Hrušky. „Dozvěděli jsme se to v pátek v jednu hodinu. Naštěstí jsme situaci během několika málo hodin vyřešili a družstvo adekvátně doplnil Karel Randák. Byl to ale velký stres, abychom sehnali někoho dobrého,“ přiznal Petr Javůrek.

Co vítězové nestihli, to byly koláče na občerstvovací stanici na Friesových boudách. „Na to bohužel není čas,“ pokrčil rameny Javůrek. „Jen doplňujeme pití, dáme si rychle gel. Žádné velké zdržování, pár vteřin a jede se dál,“ přiblížil, jak řeší občerstvení na vyhrazeném místě. „Možná, až budeme starší, tak stihneme i ty koláče,“ dodal s úsměvem.

Po sjezdovce po zadku

Kdo nestihl koláče na trati, mohl si dopřát sladké v obrovském vyhřívaném stanu v cíli. Organizátoři naservírovali účastníkům vedle knedlíčkové polévky, rizota, guláše, těstovin také nudle s mákem. Běžkaři si na nich pochutnávali. Vyměňovali si přitom zážitky z tratě. Třeba z pověstného sjezdu do cíle po modré sjezdovce, místo častých karambolů. Někdo ho zvládl šusem ďábelskou rychlostí, někdo zvolna plužil, jiný vzal pro jistotu běžky na ramena a pelášil po svých. Někteří sjeli prudký svah po zadní části těla. „To zas bylo bobování,“ poznamenal jeden z nich.

Kdo pořádně nemaže, nejede

Nejstarším účastníkem 63. ročníku Krkonošské sedmdesátky byl Šlechtislav Žalský ze Svobody nad Úpou. Letos mu bude 76 let. „Bylo to výborné, ale špatně jsem si namazal. Lyže hodně drhly,“ povídal v cíli. Závodník Loko Apache Trutnov absolvoval v únoru Jizerskou padesátku, 50 km zvládl za čtyři a půl hodiny. V sobotu si vybral poloviční trať. V cíli v lyžařském středisku Svatý Petr byl za 2 hodiny a 9 minut. „Jsem moc spokojený. Sedmdesátka je bezvadná tradice. Dokud budu zdravý, tak ji budu jezdit,“ řekl Žalský, který se narodil v roce 1942.