Projít pěšky celým evropských státem? Jistě, třeba přes San Marino by to nebyl až takový problém. Zkuste ale prošlapat Německo, Španělsko nebo Českou republiku. A nebo třeba celou Evropou.

Poslouchat Petra Hirsche je jako pohádka. Ne každý den se totiž člověku dostane možnost vyslechnout si zážitky muže, který se před lety rozhodl zanechat zaměstnání a vyrazit s dvacetikilovým batohem do neznáma. Sám a pěšky. V doprovodu přírody, ale i moderní internetové technologie.

Zárodky poutníka zasadil do Petra Hirsche už v roce 2009 lucemburský turista na řeckém ostrově Kréta, kde se s královédvorským počítačovým expertem střetl. Pověděl mu o místu Santiago de Compostela ve Španělsku, kam se sbíhají trasy tradiční svatojakubské cesty. A ta Hirschovi učarovala.

Z cesty sebepoznání pouť kolem světa

Po roce se vydal na pěší cestu dlouhou 4 tisíce kilometrů. Extrémním způsobem se rozhodl řešit životní krizi, chtěl se zotavit z rozvodu a toužil po absolutní svobodě.

„Úplně první cestu jsem bral jako poznání smyslu života, možná jako nějakou psychoterapii. Nevěděl jsem, jak v životě dál. Santiago se pro mě stalo takovou hvězdou. Tohle město si spíš vybralo mě, než já jeho," říká Petr Hirsch.

S prvními kroky začal budovat svůj život poutníka. Chodil denně. Jednou ušel kilometrů pět, jindy čtyřicet. Neřešil čas, informace o cestě sháněl na internetu v poutnických komunitách.

Protože ale být poutníkem znamená být na cestě, ani Hirschovo putování s dosažením španělského města neskončilo. Postupně svou cestu prodlužoval dál a dál. Vydal se na Gibraltar, došel do Říma, přes Turecko a Kypr dokonce do Jeruzaléma. Jeho cesta se nakonec natáhla na dva a půl let, při nichž v jednadvaceti evropských i asijských státech ušlapal neuvěřitelných 16 tisíc kilometrů.

Hned po návratu domů ale tehdy věděl, že nezůstane na dlouho. Rozhodl se vydat na cestu kolem světa, během níž měl ušlapat sto tisíc kilometrů za dvacet let. Měl putovat etapově, nakonec ale po dvou evropských štacích Petr Hirsch plány změnil.

Nechce zůstat sám, putování přerušil

Čím více poutník z pod Krkonoš brázdil světem, tím větší ohlas získával. Zajímaly se o něho novináři, točil rozhovory do televizí, velkou podporu získal na sociální síti facebook. Jak ale přibývalo ušlých kilometrů, uvědomoval si Petr Hirsch, že z původní cesty sebepoznání už nezbylo mnoho. Že všechny své trable má svým způsobem vyřešené a rozhodl se cestu přerušit.

„Na cestě neustále měníte místa, nemůžete si vytvořit větší vazbu na lidi. Někde ve švédských lesích, v době, kdy jsem několik dnů nikoho nepotkal, jsem si uvědomil, že už vlastně utíkám sám před sebou. Hodně se mi začaly vybavovat přešlapy minulosti a doléhala na mě skutečnost, že nechci zůstat celý život sám. Po nějaké pseudoslávě, která by mi připadla za to, že jsem jako první Čech obešel svět pěšky, netoužím," řekl šestatřicetiletý poutník Hirsch. „V kontrastu s extrémní samotou, kterou jsem zažil, by mi teď přišlo trýznivé, kdybych měl zůstat ve zbytku života sám. Rozhodl jsem se vrátit do tzv. normálního života, získat zpět ženu, zajistit rodinu a putovat jen příležitostně. Došel jsem tedy do Estonska a sám ve srubu u jezera jsem cestu ukončil. Nechal jsem poutníka samotného, ať si poustevničí, ale už beze mě. Symbolicky přesně po šesti letech jsem vlastně soustavnou cestu ukončil," vylíčil.

S putováním nekončí. Chce však nyní najít rovnováhu mezi usedlým životem a podnikat kratší cesty, případně pomáhat v putování ostatním.

Cesty jsou dostupné, tvrdí poutník

Leckoho zřejmě zajímá, čím si poutník vydělává na stravu, oblečení, ale i kde získává prostředky na připojení k internetu. „Nosil jsem s sebou místo stanu laptop. S počítačem jsem pracoval a věděl jsem, že díky němu budu mít alespoň nějaké spojení se světem. Už na začátku jsem si ale řekl, že za ubytování nikde platit nebudu. A povedlo se. Někde jsem psal pod širákem, na slamníku nebo mi ochotní lidé nabídli postel a sprchu," vzpomíná.
Při sedmiměsíční tůře do Španělska prý utratil 45 tisíc. Další rok a půl dlouhá cesta do Izraele ho stále dalších dvě stě tisíc. „Něco jsem měl naspořeno, s částí mi pomohla maminka, kamarád, občas jsem prodal fotografii a odvedl nějakou drobnou práci. Cesty nyní nejsou nijak nedostupné. Naopak," objasňuje, jak si vydělával. Při cestě kolem světa doma přednášel nebo promítal fotografie.

Nyní se pomalu začne vracet k původní profesi. Poutníkem ale zůstane navždy.