Bláznivý výstup mezinárodní party na Sněžku ve spodním prádle, kterou musela zachraňovat před týdnem v úterý v silně podchlazeném stavu polská Horská služba, zřetelně demonstroval, že lidé stále přeceňují vlastní schopnosti, podceňují situaci a neodhadnou zrádnost hor. „Je důležité nastudovat si trasu dopředu a zvolit ji tak, aby na ni člověk stačil. Nevydávat se nalehko do hor, mít náhradní oblečení a jídlo. Znát číslo na Horskou službu pro případ pomoci a ideálně také desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu, zveřejněné na našem webu,“ doporučuje náčelník Horské služby Krkonoše Pavel Jirsa.

Změnila se situace při pátracích akcích kvůli mobilním technologiím?
Hodně. Dříve jsme měli spoustu záchranných akcí přímo v terénu, kdy lidé nevěděli, kde se nacházejí a bloudili. Toho ubývá kvůli informacím v mobilech. Lidé si sami najdou v telefonu mapu nebo přes aplikaci Záchranka nám odešlou souřadnice a my víme přesně, kam jít. To je obrovská pomoc. Z archivu jsem zjistil, že v sezoně 1955/56 Horská služba zasahovala u 55 záchranářských akcí, teď jich míváme v Krkonoších maximálně do deseti. Stále jsou ovšem lidé, kteří navigaci nepoužívají nebo si mobil do hor neberou. O to je potom složitější se k nim dostat.

Máte konkrétní případ, kdy použití mobilu výrazně usnadnilo práci záchranářům?
V červenci zabloudili turisté v Modrém dole a jeden z nich byl zraněný. Neměli mapu, ani aplikaci a neuměli popsat terén, ve kterém se nacházejí. S našimi záchranáři se po telefonu domluvili, že si aplikaci stáhnou, odeslali smsku a hned jsme věděli, kde jsou. Zásah díky tomu proběhl velice rychle.

Náčelník Horské služby Krkonoše Pavel Jirsa.

Kolik jste měli případů v letní sezoně?
Úrazů byly čtyři stovky. Oproti loňsku jich přibylo zhruba o dvacet procent. Patrně platí přímá úměra, že více lidí v horách přináší více úrazů. Rizikové jsou adrenalinové sporty, hodně zranění bývá z jízdy na koloběžkách, která je hodně populární. Nejčastější jsou ale v Krkonoších zranění z pěší turistiky. Lidé si špatně šlápnou, zvrtnou si kotník, škobrtnou, spadnou dopředu na ruku, zlomí si předloktí.

Jak to je v zimě?
Jednoznačně nejvíce případů řešíme na sjezdovkách než v terénu. Nejvíce jich máme ve Špindlu, kde je velký lyžařský areál, potom v Peci a Janských Lázních, následují střediska v Harrachově, Rokytnici či Herlíkovicích.

Co bývá nejčastější příčinou úrazů?
V hlavní sezoně jsou sjezdovky přeplněné. Lyžařů tam je mnoho a pravděpodobnost střetů se zvyšuje. Lidi jsou čím dál více neohleduplní vůči ostatním. Chovají ve stylu, já jsem si přijel zalyžovat, tak se budu chovat na sjezdovce podle sebe a neberu na nikoho ohled. To je hodně vidět. Neodhadnou svoje schopnosti. Místo, aby jeli po modré sjezdovce, tak vjedou na červenou, případně i černou na prudký kopec, který může být zledovatělý a mají problémy.

Máte k dispozici nové vybavení?
Ano, díky krajské dotaci jsme pořizovali zdravotní materiál, obvazy, vakuové dlahy, svozné prostředky jako transportní saně, kterými svážíme pacienty po sjezdovkách, nebo speciální vozíky za čtyřkolky.

Trénovali jste na sezonu?
Před letní i zimní sezonou absolvujeme pravidelně doškolení. Před zimou jsme ho měli pro horské záchranáře ze všech sedmi oblastí republiky kvůli lyžování a lavinovým záležitostem v Rakousku. Měli jsme také stáže na letecké i pozemní krajské záchrance v Hradci Králové. Nacvičujeme spolupráci s posádkou vrtulníku, upřesňujeme si postupy při transportu pacientů, řešíme konkrétní úrazy, při odborných seminářích probíráme teorii. Secvičujeme souhru při první pomoci.


Obnovili jste také tyčové značení na hřebenech, které pomáhá návštěvníkům hor v zimě při orientaci?
Ano, obměňovali jsme poškozené tyče. Bylo jich dost. Neničí je pouze klimatické podmínky, ale také lidé. Stává se, že tyče vylámou a snaží se tímto způsobem škodit. Nejvíce tím škodí jiným lidem, kteří chodí po horách. Stalo se mi, že jsem narazil na táborák, který si někdo udělal z našich tyčí, určených pro značení trasy, ještě ke všemu přímo v Krkonošském národním parku.

Jak rozsáhlé je tyčové značení v Krkonoších, o které se stará Horská služba?
Je to kolem šedesáti kilometrů. Tyčové značení patří ke Krkonoším odjakživa, slouží k orientaci v zimě, kdy jsou cesty zasypané sněhem. Je potřeba si uvědomit, že každý nejde do hor s navigací. Tyče jsou rozmístěné po deseti, dvanácti, čtrnácti metrech, záleží na nadmořské výšce. Většinou je turisté najdou na loukách a nad hranicí lesa, kde už není podle čeho se orientovat, a ve vrcholových partiích hor. Už máme vychytaná i místa, kde bývá hustá mlha.