Patří mezi nejvýznamnější objekty v první zóně národního parku a oba mají pohnutou historii. Oba provozuje v současné době společnost AEZZ. K oběma se dá dojet na kolech.

Labská bouda

Historie této boudy začíná v roce 1830, když si zde podnikavá žena postavila krámek z kamení a kůry, aby zde mohla prodávat kozí sýr, mléko a kořalku.

Pozdější majitelé rozšířili budovu, aby mohla soužit i k ubytování hostů. Ke konci 19. století boudu přestavěl Jan Harrach a postupně ji ještě zvětšoval. V roce 1904 zde zřídil přírodní rezervaci a Labská bouda se stala velmi oblíbenou. Hosté si zde mohli pochutnat na typických českých pochoutkách, jako je krkonošské kyselo nebo chlupaté knedlíky.

O Velikonocích 24. března 1913 se v okolí Labské boudy konal mezinárodní závod na 50 km. Závod začal v příjemném počasí, ale to se změnilo a závod musel být přerušen. Všichni závodníci byli zastaveni, krom Bohumila Hanče, jemuž se vydal na pomoc jeho přítel a lyžař Václav Vrbata. Ten jej našel zesláblého a promrzlého, tak mu věnoval svou bundu, avšak oba ve velké vánici zahynuli. Václav Vrbata byl nalezen promrzlý na dnešním Vrbatově návrší, Bohumila Hanče nalezli podchlazeného na dnešním místě Hančova pomníku bez známek života.

Od roku 1934 byl majitelem velký milovník hor a vlastenec Bedřich Hloušek, který zemřel po odvedení gestapem. Později si objekt pronajal Josef Zapadlo, který nechal boudu přestavět, ale za neopatrného zacházení s benzínovou lampou řemeslníků bouda 6. listopadu 1965 vyhořela.

O šest let později byla slavnostně otevřena. Budova je postavena na svahu, hotel má 79 pokojů s kapacitou 120 hostů a jeho součástí jsou i dvě restaurace. V roce 2012 ji od státního podniku Krkonošské hotely odkoupila společnost AEZZ, která vlastní i Luční boudu. Budova byla postupně zrekonstruována do lepšího stavu a také aby nabídla lepší ubytování a trávení volného času.

Luční bouda

Založení Luční boudy provází dvě pověsti. První vypráví o dvou hraběcích synech, kteří se přeli o dědictví. Jeden z bratří se ukryl před druhým, silnějším, v malém přístřešku, kde nemocen čekal na smrt. Když jej vyhledal silnější z bratří, smiloval se a postaral se o něj.

Na místě přístřešku postavil pomník jako symbol usmíření a také jako odpočívadlo pro pocestné.

Druhá praví o manželském páru, který byl pronásledován pro své náboženské vyznání a zde postavil svůj úkryt. Podle důkazů se počátky boudy datují od druhé poloviny 15. století.

Bouda vyhořela druhého října roku 1938 po Mnichovské dohodě při ústupu československé armády z pohraničí. Podle názorů české strany požár založily německé oddíly, ty ale tvrdily, že chata lehla popelem při ústupu českých vojsk. Tato verze byla uznána a tehdejší majitelé dostali odškodné v přepočtu 13 milionů korun. Nové plány vypracoval berlínský architekt a inženýr Ludwig Stigel, který výstavbu i vedl.

Veškeré dochované plány jsou uchovány ve vrchlab- ském archivu. Po konfiskaci německého majetku byla Luční bouda spravována různými organizacemi, kdy sem přijížděly stovky dětí na školní pobyty. V té době odtud vedl malý lyžařský vlek, tudíž se zde organizovaly také lyžařské kurzy.

Nejsmutnější období pro Luční boudu byly roky 2002-03, kdy byla v soukromých rukou a chátrala. Situace se natolik zhoršila, že musela být na dva roky zavřená. Až v roce 2004 koupila zdevastovanou boudu společnost AEZZ, která se snaží navrátit Luční boudě její zašlou slávu. Dnes bouda slouží jako restaurace, ubytování a hosté mohou vyzkoušet i domácí pivo, které si zde mohou uvařit osobně.

Barbora Borůvková