Kopeček ke spodní stanici lanové dráhy na Sněžku zdolávaly v neděli hned od rána šňůry lidí.

Málokdo si nechal ujít poslední příležitost usednout na dvousedačku se stříškou nebo bez ní a naposledy se nechat unášet tichem po laně k Růžové hoře. „Je to škoda, už ta jízda nebude nikdy tak romantická. Chceme si to dnes naposledy užít," konstatovala Petra Holubová, která s přítelem spěchala, aby stihla nejbližší jízdu po desáté hodině.

Mezi pasažéry lanovky jsme oslovili i trutnovského chirurga Zdeňka Bráta. „Moc jsem těch jízd lanovkou neprožil. Preferuji spíš zimní sporty. Ale několik hezkých vzpomínek mám. V roce 1962 jsme sázeli v tom nejprudším srázu vlevo pod lanovkou stromy. Sazenice nám shazovali z lanovky. Zrovna se hrálo mistrovství ve fotbale v Chile a my měli s sebou tranzistor a poslouchali. Na vrchol Sněžky jsem jel také před několika lety na svatbu kolegovi," zavzpomínal lékař. Mezi mnoha dalšími, kteří využili příležitost, byli manželé Tomkovi. Pražáci, kteří mají v Peci pod Sněžkou chalupu. „Naplánovali jsme si, že poslední cestu lanovkou spojíme s výletem. Vyjdeme až na Sněžku a pak se někudy vydáme dolů. Asi Obřákem," konstatovali.

„Nostalgii si nepřipouštím. Staví se nová lanovka, takže vidíme spíš už to, co je před námi. A práce je dost," řekl náčelník lanové dráhy Jiří Martinec.

Stařičká lanovka bude vozit ještě týden materiál. Pak se zbourá

Na lanovce bylo dosud zaměstnáno 27 lidí. Část z nich musela k poslednímu srpnu skončit. Uvedl to náčelník lanové dráhy Jiří Martinec. „Někteří dostali odstupné, zdravé jádro, jak se říká, jsme si nechali pro potřeby stavby a následných montáží. V zimě se uplatní na vlecích a pak se zase vrátí k nám," dodal Martinec. „Pracuji tady už dvacet let, jsem rád, že mohu zůstat," řekl včera například Roman Střelec. „Budu vzpomínat na ty cesty hlubokým sněhem na Sněžku, když jsem měl službu a lanovka nejezdila. Na novou se těším." Dnes se začne svážet lanovkou zařízení z Růžové hory. Pak bude definitivně srovnána se zemí. A vzpomínky náčelníka, který lanovku vedl patnáct let? „Jednu kuriózní závadu jsme měli před deseti dny. Po bouřce se dráha zastavila a my měli sedm lidí na trati. Nemohli jsme s tím vůbec hnout. Takže než se to rozjelo, pět z nich jsme sundávali pomocí horolezecké techniky. Nejdřív se báli, ale pak říkali, že mají aspoň na co vzpomínat," smál se Jiří Martinec.