V Poříčí je u fotbalu od 50. let. Tehdy se přistěhoval za prací ze Starého Kolína. Přestože ho dnes sleduje vzhledem ke zdravotnímu stavu zpovzdálí, udržuje si dobrý přehled. „V poslední době jsem marodil, ale když jsem byl v Poříčí na fotbale naposledy, hráli mizerně domácí i hosté. Nejvíc mě mrzí, že musí hrát starší chlapi, i v padesáti, protože mladí nejsou. Já jsem končil s fotbalem ve 33 letech. To jsem si říkal, že jsem starý, protože když se rozběhli mladí kluci, tak jsem je mohl tak akorát pozdravit,“ říká Zdeněk Vojáček.

„Fotbal sleduju, dívám se. Když hráli naši s Albánií, to jsem vydržel sledovat sotva do poločasu. Byl jsem naštvaný, když nehrajou, co by měli, tak se radši nebudu koukat a až ráno se podívám na výsledek,“ lamentuje. „Našemu fotbalu schází techničtí hráči, vůbec tady nejsou. Jo, takoví Pluskal, Masopust, Kvašňák nebo Mráz, to byli panečku hráči,“ vzpomíná na fotbalové legendy minulého století.

Radek Horák z Trutnova (vpravo) se stal letošním vítězem české národní ligy Highland Games League v kategorii masters.
Trutnov má šampiona skotského pětiboje, Radek Horák ovládl národní ligu

Chuť si spravil v Praze na slavnostním galavečeru, kde z rukou předsedy FAČR Petra Fouska obdržel Cenu Václava Jíry. „Potěšilo mě to hodně. Nechtěl jsem tomu věřit, co bych já na takové akci v takové společnosti dělal. Prsty v tom mají Zdeněk Tomšík a Marek Pilný,“ tuší.

Zdeněk Vojáček pochází z moravského Slavičína. O rodiče přišel v dubnu 1945. „Mládí jsem měl pěkné. Rodiče jsem měl bezvadné. Nejhorší bylo, že přišli o život. Stalo se to 14 dní před koncem války, kdy nám spadly na dům dvě bomby,“ vypravuje. Poté bydlel u maminčiny sestry. Za učením se vydal do Prostějova. Po škole zamířil za prací do Starého Kolína. Dvouletou vojnu absolvoval ve východoslovenském Prešově.

V roce 1956 zakotvil v Trutnově, kam se přesouvala ze Starého Kolína prestižní dílna zabývající se exportem. V roce 1958 nastoupil v Trutnově do slavné kožešnické firmy Kara, kde vydržel až do důchodu. Nejprve se věnoval třídění kůží, později působil v modelárně, stal se mistrem. „Sestavovaly se různé modely kožichů. Kara byla světově známá značka, hodně se obchodovalo s Itálií, Anglií, Kanadou, Ruskem,“ vybavuje si.

Trutnovský podnikatel Zdeněk Rinth zachránil tradiční českou firmu Kara.
V módě se nápady kradou, na kolekci pracuje utajený tým expertů, říká šéf Kary

Fotbalu se věnoval v Poříčí. Jak šel čas, z hráče se stal trenér a předseda klubu i celé tělovýchovné jednoty v Poříčí sdružující pětici sportů - vedle fotbalu kuželky, stolní tenis, karate a zápas. Za jeho éry se podařilo vybudovat šatny, travnaté hřiště i náhradní hrací plochu.

„My jsme samozřejmě hráli na škváře. Taková byla většina hřišť. Měli jsme zamotanou hlavu, když v pátek před zápasem pršelo. To jsme narukovali na hřiště a na kolečkách odváželi vodu. Naštěstí byli v Poříčí obětaví kluci jako Jarda Rufer nebo Pepa Kůrka,“ připomíná tehdejší realitu, dnes těžko představitelnou.

Jako trenér vedl žáky, dorost i muže, byl dlouholetým předsedou fotbalového klubu. „U trénování jsem se cítil dobře, i když mi hlavně malí kluci dělali psí kusy,“ usmívá se Zdeněk Vojáček. Jak ho potěší při nadcházejícím jubileu jeho milovaný klub? Snad to bude lepším způsobem než inkasovanou desítkou v sobotním zápase s Hajnicí.