Zvláště u dětských pacientů jsou výsledky práce zdejších lékařů obdivuhodné. „První kontakt s pacientem míváme často těsně po porodu. Rodiče nám přivezou ukázat třeba týdenní miminko, narozené s poškozenou rukou.V tomto období je nejdůležitější je uklidnit a navrhnout jakýsi projekt. Co se bude dělat teď, co později,” říká primářka Alena Schmoranzová, která se specializuje na vrozené vady ruky.

Další část mladých pacientů tvoří děti s úrazy. „To začíná kolem dvou roků věku, kdy se již motají dospělým pod nohama a podobně. Následuje školní období a pak puberta, kdy jde často o zranění velmi vážná, způsobená nejrůznějšími stroji, nástroji či výbušninami. Takže tu dětského pacienta sledujeme od narození až do dospělosti,” dodává.

Mezi klienty vysockého ústavu patří také rodina Šťástkova, respektive malý Tobiáš, z Ostrova u Karlových Varů. „Chlapeček měl vrozeno vývojovou vadu, ztrátu všech tkání na palcových stranách rukou. Nejdříve jsme vyrovnávali zápěstí a pak přesunovali ukazováček na místo palce. To je typický příklad zákroků, kdy je nářadí typu Pen Driver potřeba. Odstranění části prstů a nerozbití okolních struktur je krajkářská práce,” vysvětluje primářka.

„Lepší nemocnici bychom nenašli. Když to srovnáme s institucemi, kde jsme s Tobíkem začínali, tak se to nedá srovnávat,” říká maminka. „Vyplatí se nám jet čtyři hodiny sem a stejný čas zpátky. Když se kluk narodil, byli jsme na Bulovce, ve Vinohradech, ale tady jsme se setkali s daleko nejlepším přístupem. Jak ze strany lékařů, tak sester. Například v Motole jsme se čtyřměsíčním miminkem seděli tři hodiny v tmavé chodbě a nevěděli, co bude. Nikdo si nás nevšímal. Když jedeme sem, Tobiáš se vždycky těší,” dodává tatínek.