Reil je pilným autorem, letošní rok je pro něj extrémní. „Letos je to smršť, a to do konce roku ještě mají vyjít knihy o Libňatově a Bílé Třemešné. Takhle to už ale víckrát dělat nebudu, šest knih za rok je moc,“ přiznává autor. „Budeme připravovat Kunčice nad Labem a Královec, ještě máme políčeno na Paseky, Brendy, Jestřebí hory,“ ujistí hned vzápětí, že spisovatelský elán ho neopustí ani v dalších letech.

Den městyse Choustníkova Hradiště přinesl představení nového znaku, vlajky a knihy.
Pekarová povýšila Choustníkovo Hradiště. Městys se obává otevření dálnice

Reil se zaměřuje na města a vesnice, které byly původně německé, využívá znalostí německého písma kurent. „Většinu lidí odradí, že toto písmo neznají. Já jsem měl jako potomek německých obyvatel už od dětství výhodu znalosti tohoto písma,“ dodává.

Za dokumenty do Vídně

Sepsání jedné knihy zabere podle Reila dva až tři roky, vyžaduje bádání v archivech, muzeích, knihovnách. „Nejdřív se jezdí na studijní cesty a shání se materiál, například do Vídně, Wroclawi, českých archivech, po pamětnících, sběratelích. Častým zdrojem informací bývá Vídeň jako sídlo monarchie. V Rakouské národní knihovně je například kompletní řada trutnovských novin do roku 1918. V našem archivu máme jen torzo, oni je mají kompletní. Ještě je nemají digitalizované, proto tam musíme jezdit,“ vysvětluje šéf trutnovského archivu.

Radvanický rodák Roman Reil, ředitel Státního okresního archivu Trutnov, sepsal již pátou publikaci o obci. Věnuje se místní osadě Slavětín.
Hunt, forota. Hornická mluva v lidech zakořenila, nevědomky se používá dodnes

Ve Vídni načerpal zajímavé informace i do knihy Proslavili Trutnov o třiceti významných německých občanech, která bude slavnostně pokřtěna v Trutnově při Dnech evropského dědictví 10. září na Krakonošově náměstí. Letos jsou Dny evropského dědictví věnovány česko-německé historii ve městě u příležitosti 30. výročí Společnosti česko-německého porozumění Trutnov - Krkonoše. Publikace prozradí příběh jednoho z trutnovských rodáků, který byl rektorem Technické univerzity ve Vídni.

Třináct spoluautorů pracovalo na obsáhlé knize o Žacléři, která vyjde v říjnu. „Bude mít asi 448 stran. To bude asi největší knížka, kterou jsme dělali. Bude tam kupa zajímavých informací, v jednotlivých kapitolách jsme se zabývali nejen Žacléřem, ale také Rýchorami, Prkenným Dolem, Černou Vodou, Vernířovicemi,“ anoncuje nové dílo Roman Reil.

Povýšili na městys

Nejdéle mu trvalo sepsání knihy o Choustníkově Hradišti. Protáhlo se na pět let. První čtenáři ji otevřeli předminulou sobotu při Dni městyse. „Byla to zvláštní situace v tom, že se v obci střídali starostové a místostarostové. Stále jsme čekali, až Poslanecká sněmovna schválí Choustníkovu Hradišti nový znak a prapor, až pan starosta Vogl to vzal za správný konec. Zjistilo se, že schváleno to být nemohlo, protože nikdo nic do parlamentu neposlal. Až letos se povedlo povýšení na městys s původním znakem,“ popisuje neobvyklou anabázi vedoucí trutnovského archivu.

Den obce ve Vlčicích
Den obce ve Vlčicích: vesnici přibližuje nová kniha

V knize o Choustníkově Hradišti vyčnívá éra hraběte Šporka. Kvůli tomu přizval Reil ke spolupráci na knize Ladislava Svatoše z Českého farmaceutického muzea v Kuksu a Jindřicha Koldu, vedoucího Katedry pomocných věd historických a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Zabývali se totiž érou Šporků, kteří měli v Choustníkově Hradišti sídlo panství, než ho přestěhovali do Kuksu.

Víceleté bádání přineslo i méně známé poznatky. „Kolega Svatoš například objevil v národním archivu informace o klášteru celestýnek. V Choustníkově Hradišti byl také hrad a menší vodoléčebné lázně či šestero mlýnů. Úžasné archeologické nálezy se odhalily při stavbě silnice. Temnou kapitolou byl naopak pochod smrti za druhé světové války. Máme v archivu dokonce záběry z exhumace těl, ale ty jsme do knihy nezařazovali. V ní by se neměly objevovat tak otřesné snímky,“ poukazuje Reil na tragický okamžik, kdy bylo v roce 1945 objeveno v okolí Choustníkova Hradiště 145 obětí z pochodu smrti z koncentračního tábora Gross-Rosen.

Vzpomínky na dětství

Nejvíc knih sepsal Reil o rodných Radvanicích. Letos v červnu vydal pátou u příležitosti 500 let místní osady a někdejší samostatné obce Slavětín. Už od základní školy se snažil o Radvanicích něco vypátrat. Dětství v tehdy hornické obci znamenalo pro Reila každodenní setkávání s čerstvě vyfáranými havíři, kteří zašpiněni černým uhelným mourem okolo očí spěchali z šachty do svých domovů.

Nejstarší fotografie vlčického zámku s pivovarem z roku 1872 je dnes uložená v Ústavu dějin umění v Praze.
Poklad od Schwarzenberků spal mezi hadry. Zachránili ho archivář s farářem

„Mám na dětství krásné vzpomínky, na plavby po rybníce, kde dnes stojí dva nové paneláky, na průzkumy řopíků a starých důlních děl, na partu kamarádů, se kterými jsme podnikali výlety do okolí. Snažil jsem se neustále zjišťovat informace o historii Radvanic, což potom na gymnáziu vyústilo ve středoškolskou odbornou činnost na téma historie obce nebo na vysoké škole v diplomovou práci o dolování. Myslím, že jsme na rozdíl od současné generace, která vyrůstá obklopena elektronickými vymoženostmi moderní doby, měli daleko více času na dobrodružství venku nebo v lese," podotýká Roman Reil.

Křest knihy o historii Svobody nad Úpou a rozsvícení vánočního stromu.
První kniha o Svobodě v češtině ujasnila první písemnou zmínku