V sobotu ve čtyři hodiny ráno vyrazil s obecním vozem na slovensko-ukrajinské hranice. Podle instrukcí neziskové organizace PřesHranice, která organizuje přípravu transportů ukrajinských uprchlíků z hranic do Česka, tam měl vyzvednout sedmičlennou skupinu utíkající z vesnice Koločava. Ta proslula jako rodiště obávaného loupežníka Nikoly Šuhaje a v letech 1918 - 1938 byla součástí Československa. Pro ženy s dětmi už bylo v Libňatově připravené ubytování. K dispozici ho dala rodina, která dům pronajímá.

Po dlouhém čekání na pěším hraničním přechodu Veľké Slemence se situace nakonec změnila. Matky s dětmi z Koločavy zamířily do ukrajinské komunity do Hluboké nad Vltavou. "Ve hře je jejich pozdější příjezd do Libňatova a regionu, nicméně nyní zůstávají na vlastní žádost spolu s ostatními Ukrajinci z města Koločava," vysvětlil starosta Jaroslav Pich.

Libňatovská dodávka převezla do Zlína dvě maminky se čtyřmi dětmi, kde se připojily ke zbytku svých rodin a své komunitě. "Na hranicích byl hrozný šrumec, děsivé fronty, probíhala šílená kontrola odcházejících obyvatel. Čeká tam celá řada lidí, kteří by rádi poskytli odvoz, ale nemají koho odvézt. Ukrajinci tu mají buď známé, nebo předem domluvené řidiče. Obdobně údajně fungují i ostatní přechody. Ukrajinci jsou neuvěřitelně silní, zároveň pokorní," líčil situaci.

Do Libňatova dorazil Jaroslav Pich s kolegou v neděli odpoledne bez uprchlíků. "I přesto jsem jednoznačně rád, že jsem tam jel," řekl po svém návratu z hranic válkou okupované země. Důvod, proč vyburcoval transport uprchlíků, byl podle něj jednoduchý. "Nechtěl jsem doma sedět na zadku a nečinně přihlížet," měl jasno.

Jeho aktivita, propojená s místní akční skupinou Království - Jestřebí hory, zvedla velkou vlnu podpory a solidarity. Před odjezdem na slovensko-ukrajinské hranice Jaroslav Pich zveřejnil výzvu, aby lidé pomohli s materiální podporou. Zareagovali okamžitě. Nabízeli ubytování, hygienické prostředky, vařili polévky, pekli bábovky. "Díky tomu jsme mohli naložit do dodávky například třicet dek, dětské sedačky, jídlo a pití. Řada lidí nabízela možnost ubytování, nejen na Úpicku. Pro uprchlíky by tak bylo možné obsadit desítky míst. Lidé zareagovali skvěle, solidarita je obrovská," potěšilo Picha.

"Je neuvěřitelné, jaký pocit v sobě mám. S částí dvou rodin jsme se viděli vlastně jen chvíli, ale vím, že na ně nikdy nezapomenu. Byla to obrovská zkušenost, neskutečně obohacující a navíc stmelující. Moc mě těší ohlasy mých přátel, ale i zcela cizích lidí, kteří nám pomáhali buď dodáváním energie nebo nabídkou různé pomoci," uvedl.

Tento týden Libňatovští podle vyjádření starosty pravděpodobně vypraví na hranice další auta, tentokrát po vlastní ose. "Nejvíc potřeba na případnou cestu jsou deky na zahřátí, polštářky do auta na spaní, jídlo na občerstvení do auta, powerbanky na nabití telefonů, případně něco na zabavení dětí v autě," upřesnil.

Případným zájemcům o transport uprchlíků doporučil: "Nejezděte na Slovensko a do Polska bez toho, aniž byste věděli už před odjezdem, koho vezete. Čeká se tam strašně dlouho na všechno, budete jen blokovat dopravu."

Vzkaz má také pro Ukrajinu. "Přeji Ukrajině brzký klid a rodinám co nejrychlejší možný návrat ke svým manželům a tatínkům a ostatním členům rodiny, kteří museli zůstat na Ukrajině."