Po devatenácti dnech strávených v kómatu zemřel ve středu v brněnské nemocnici osmačtyřicetiletý muž. O svůj život přišel jen proto, že byl bezdomovcem. Poslední srpnovou neděli si ho „podali“ dva darebáci v brněnské části Bystrc. Svlékli ho a brutálně zbili. Vyšetřovatelé zatím u devatenáctiletého a o tři roky staršího mladíka našli jediný možný motiv činu: nenáviděli bezdomovce. A jak se zdá, nejsou v Česku sami.

Jeden z policistů to anonymně potvrdil Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP), který nedávno zveřejnil u nás unikátní studii s názvem Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie. „Útoky na bezdomovce se množí. Jsou neoblíbení, těžko se brání, a tak se stávají vděčnými objekty k útokům. Začíná to být odporný brutální sport,“ zhodnotil policista situaci, která se v ČR týká přibližně 45 tisícovek lidí bez přístřeší.

Z více než stostránkové studie vyplývá, že obětí napadení se během svého života stalo až 40 % bezdomovců obývajících azylové domy. Daleko horší situace je podle studie u nejohroženější skupiny bezdomovců, tedy lidí, kteří žijí 24 hodin bez střechy nad hlavou. Zjistit jakákoliv přesná čísla o této skupině je ale nemožné.

Ti druzí

Bezdomovci jsou však ve zvýšené míře nejen oběťmi, ale také pachateli trestných činů. Zatímco mezi běžnou populací je odsouzených dlouhodobě méně než jedno procento, studie IKSP u obyvatel azylových domů našla 22 % trestně stíhaných. Ke trestné činnosti se dokonce přiznalo plných 40 % bezdomovců.

Policisté sice říkají, že lidé bez domova nejčastěji páchají pouze drobnou trestnou činnost, časté jsou i brutální případy násilí. Asi nejznámějším pachatelem-bezdomovcem tohoto roku je osmadvacetiletý Václav Ivanizc. Toho odsoudil Krajský soud v Plzni k šesti letům nepodmíněně za znásilnění čtrnáctiletého školáka. Ivanicz jej chytil letos v lednu u obchodního domu Kaufland v Sokolově, nejdřív ho zbil a pak znásilnil. Soud mu nařídil i ústavní léčení. „Obžalovaný trpí disociální poruchou osobnosti v kombinaci se sexuální deviací,“ řekl před soudem soudní znalec.

Jak Institut ve studii uvádí, přes 40 % bezdomovců trpí psychickým problémem a 27 % bezdomovců se léčilo na psychiatrii. U lidí s poruchami chování, kteří mají sklony ke kriminalitě, podle studie platí, že jejich chování souvisí s chybnou adaptací na život, který od nich očekává většinová společnost.
V komunitě bezdomovců víceméně odpadá strach z ostudy ze spáchaného trestného činu a vzhledem k jejich životním podmínkám částečně odpadá i strach z trestu, protože ve věznici mohou získat střechu nad hlavou.

V omezení bezdomovectví vidí IKSP součást prevence před kriminalitou. Problémy s bezdomovci se totiž v průběhu let zvýrazňují a ani výhledy do blízké budoucnosti nejsou příliš optimistické. Situaci by prý mohlo zlepšit, kdyby úřady preventivně více pracovaly s lidmi, kteří jsou bezdomovectvím vážně ohrožení. Jedná se například o lidi, kteří dlouhodobě neplatí nájemné nebo opouštějí dětské domovy.

„Strážci“ pořádku

Na závěr pozoruhodný údaj. Nejčastějšími pachateli brutálních činů na bezdomovcích jsou policisté, kteří v incidentech s bezdomovci často užívají nepřiměřené násilí. Tuto šokující informaci uvádí nezisková organizace Bílý kruh bezpečí, která se zabývá pomocí obětem trestných činů. Někteří městští strážníci údajně například vyváží bezdomovce za město a tam problémy s nimi řeší za použití fyzického násilí.