Krátce nato následovala v Městském divadle panelová diskuse o tomto výročí, které se též účastnili Helena Illnerová, Jan Ruml, liberecký hejtman Martin Půta a další.
Starosta předal medaile města
Komunistickým režimem pronásledovaní: první polistopadový starosta Václav Šolc, Josef Kunetka, Daniela Weisová, Milan Brunclík a devět dalších občanů převzali zmíněné medaile starosty. Ty pro občany, jež se významným způsobem zasloužili o rozvoj města, nechal Tomáš Hocke vyrobit.
„Měli bychom si vážit odvahy a postojů těch, kteří v duchu masarykovských tradicí v rozhodné době v sobě nalezli více odvahy než ostatní a posunuli tak vývoj našeho města," řekl starosta Hocke mimo jiné v projevu. Poděkoval i mnohým jiným, na které se ve víru současných událostí mohlo i zapomenout.
„Dnes už málokdo ví, že Turnov byl prvním městem v republice, které v roce 1990 opustila sovětská posádka. Získal jsem tehdy vládní pověření v této věci jednat. Teprve až mnohem později jsme si uvědomili nebezpečí, které nám tehdy hrozilo ne od jejich vojáků, ale členů KGB, jichž tu bylo mnoho. Snad jen náhodou z jejich strany tehdy k ničemu nedošlo," vzpomněl za mnohé jiné Josef Kunetka.
Nezájem lidí a špatná výchova
Úvodu panelové diskuse v Městském divadle se ujala Helena Illnerová. Zmínila se o výhodách nové občanské svobody, jako obou privatizací, možnosti výjezdů do zahraničí, přístupu ke vzdělání a řadě dalších. „Zanedbali jsme však výchovu mládeže k občanství a mravnosti, a to v rodinách i ve školství, aby především mládež získala vlastnosti, které jsou běžné v západní demokracii," řekla mimo jiné.
Pro Krkonošský deník pak poznamenala, že veřejnost dnes laxně přistupuje k veškerému veřejnému dění i k výběru svých politických zástupců. Navíc jim příliš toleruje jejich lži a podvody. „Největším pochybením je nezájem lidí o osud státu a společnosti," podotkla.
Nejlepším důkazem jejích slov bylo i několik prázdných řad sedadel v Kulturním centru a divadle.
Snad proto slova ostatních o podílu občanů na správě věcí veřejných, o složitostech současného světa, stálém nebezpečí totalitních režimů, včetně hrozby válečných konfliktů, slyšeli jen vyznamenaní a necelé dvě stovky jejich nejbližších přátel.
Otakar Grund
