Martinické nádraží je od roku 2016 kulturní památkou. O jeho záchranu se zasloužil Spolek železniční historie Martinice pod vedením Petra Pěničky. Nádraží jen tak tak uniklo modernizaci. Podařilo se zachovat stará návěstidla, mechanický ruční systém, výhybky, pumpy na vodu pro parní lokomotivu. Vše je zcela funkční, žádné takové nádraží v ČR již nenajdeme. Zajímavostí je, že ačkoliv trať vede z Podkrkonoší do hor, stanice v Martinicích je nejvýše položeným nádražím s nadmořskou výškou 485 metrů.
KUBERA: ŠINKANSEN NENÍ TEN PRAVÝ ZÁŽITEK
Zahájení sobotních oslav se uskutečnilo za účasti předsedy Senátu Jaroslava Kubery, který obdivoval, kolik času místní dobrovolníci nádraží obětovali a byl potěšen, kolik lidí zajímá historie. Byl by rád, kdyby všechny stavby železnic i silnic probíhaly tak rychle jako stavba lokálky, která trvala pouhých 16 měsíců a to bez moderní techniky.
Sám zažil jízdu šinkansenem, nejrychlejším vlakem v Japonsku, a podotkl, že to není ten pravý zážitek, protože krajina utíká příliš rychle a nemůžete se tak pokochat přírodou jako u nás. Do Martinic na nádraží ovšem nepřijel vlakem, protože jak se smíchem dodal, musel by vstávat asi ve 2 hodiny ráno.
Na akci nechyběl ani starosta obce Martinice v Krkonoších Leoš Mejvald, hrabě Harrach i s chotí a synkem a starostové obcí z Podkrkonoší. Ti společně odkryli první panel naučné stezky, která návštěvníky seznamuje s historií a technikou nádraží. Stezka má celkem devět zastavení. Panely nese kolejnice z roku 1899. Je to právě ta, která byla použita při stavbě lokálky. Našel ji u sebe doma Petr Pěnička, zabudovanou ve stropu své garáže.
NA NÁDRAŽÍ OTEVŘELI MUZEUM
Slavnost měla opravdu pestrý program, kde si každý přišel na své. Návštěvníci si mohli vyzkoušet jízdu inspekční drezínou z roku 1851, na nádraží přijížděly a zase odjížděly historické vlaky jako například slavný Modrý šíp z roku 1934, lokomotiva T435.0111 Hektor s dobovými vagony či motorový vůz M152.0604 Orchestrion. Čerstvě bylo otevřeno muzeum přímo na martinickém nádraží, které se pyšní exponáty, týkající se lokálky. Za největší poklady lze označit uniformu z období první republiky a mikrofon označený nápisem Martinice.
close
info
Zdroj: Kateřina Ryšavá
zoom_in
O občerstvení se postarali dobrovolní hasiči z Martinic. Pekli tradiční krkonošské sejkory, klobásy a měli připravené i sladkosti. K tomu bylo na nádraží otevřené občerstvovací okénko, kde mohli návštěvníci obdržet vynikající kávu, bezinkovou šťávu, koláček, prostě něco na zub.
KLAVÍRNÍ KONCERT NA PERONĚ
A co by to bylo za slávu, kdyby chyběla živá hudba? O perfektní kulturní zážitek se postaral mladý a talentovaný klavírista Matyáš Novák. Jemu dopravili na peron černé nablýskané křídlo značky Petrof, která letos slaví 155 let od vzniku firmy. Matyáš Novák zařadil skladby, které se vztahují k železnici a od autorů, kteří k ní měli také vztah (Antonín Dvořák, Ferenc Liszt). Největším úspěchem jednadvacetiletého talentu je, že si zahrál v newyorské Carnegie Hall. Byl velice rád za pozvání na akci do Martinic. Také on je vášnivým fanouškem železnice a mimochodem i chovatelem slepic.
Na nádraží se také předvedla saxofonová skupina Saxy Baby. Hrála slavné znělky filmů. Nechyběla ani ta z Růžového pantera. Po ní se představila skupina Šlapeto z České Třebové. Proužkovaně odění muzikanti hráli lidové písně. Obě kapely měly velice pozitivní reakce na svoje vystoupení a sklidily veliký potlesk. Na závěr programu před nádražím zatancovala dětská skupina lidových tanců Špindleráček v dobových krojích.
Celá akce se velice vydařila. Vzhledem k vysokému počtu návštěvníků bylo připravené občerstvení již odpoledne vyprodáno, což udělalo organizátorům ohromnou radost.
Do budoucna by chtěl Spolek železniční historie Martinice zpřístupnit vodárnu, strážní domek a rozšířit otevírací dobu muzea i o víkendech a prázdninách. Petr Pěnička, předseda Spolku železniční historie Martinice, vybízí veřejnost: "Pokud máte doma něco se železniční tématikou, doneste to k nám, a pokud se nám to bude hodit, rádi exponát umístíme v našem muzeu."
Kateřina Ryšavá
