Dají se v našem regionu najít lysohlávky? A jak je to s jejich účinky, není to jen fáma?

Z doslechu mám zprávy, že rostou na Žacléřsku, konkrétně u obce Bobr a také na Lamperticku. Některé druhy jsou poměrně hojné a rostou roztroušeně po celém území ČR, tedy i v našem regionu.

Lysohlávek je velké množství. V Česku především Lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata) a tajemná (Psilocybe arcana), dále vzácná Lysohlávka česká (Psilocybe bohemica) či Lysohlávka moravská (Psilocybe moravica) a mnohé další.

Prvními uživateli lysohlávek byli američtí studenti v 60. letech 20. století. Tyto houby obsahují halucinogenní látky psilocybin a psilocin. Jedná se o velice silné halucinogeny, jejichž obsah v dané houbě je však značně proměnlivý, a to nejen podle druhu, ale především podle konkrétního stanoviště výskytu.

Mykologové, kteří tuto houbu vyzkoušeli, popisují velice silné účinky, projevující se především zhoršenou orientací v prostoru, ale také vybavováním si nepříjemných vzpomínek. Mladí narkomani popisovali, po požití lysohlávek s alkoholem, silné stavy hrůzy a děsu. O skutečně prokazatelných účincích lysohlávek jasně hovoří i smutný případ z roku 2000, kdy po jejich požití vyskočil v Brně mladík z okna a zraněním podlehl. Mluví-li se o smrtelné dávce této drobné houbičky, uvádí se v některých literárních pramenech až 40 kloboučků, nicméně jak již bylo zmíněno, záleží na konkrétním místě výskytu a na značně individuální odolnosti jedince.

Musím se přiznat, že osobně s touto houbou nemám žádné zkušenosti

Můžeme houby v lese vysbírat? Tedy tak, že by byl ohrožený jejich růst v dalších letech a třeba by nastal kritický nedostatek? Zuzana Nováková, Trutnov

Toto je nejen možné, ale v historii Československa se tak již stalo. Netýkalo se to úplně všech hub najednou, ale jsou druhy, které jsou dnes přesně z tohoto důvodu zákonem chráněny pod pokutou až 50 tisíc korun.

Za První republiky byly především v nížinách v dubových lesích obvyklými druhy Muchomůrka císařka (Amanita caesarea) a Hřib královský (Boletus regius), což jsou jedlé a chutné houby, které ještě v 50. letech byly tržními druhy. Nejvíce se na úbytku těchto druhů podepsala především 2. světová válka a období bezprostředně po ní, kdy bylo na sběru hub mnoho lidí životně závislých.

Problém vysbírávání některých dobrých jedlých hub se však týká i současnosti. Mezi houby, které jsou nyní také zařazeny v Červeném seznamu a neměly by se sbírat patří i teplomilný Hřib bronzový (Boletus aereus), dříve naprosto typická houba našich nížinných doubrav, Hřib přívěskatý (Boletus appendiculatus), příbuzný Hřiba královského, ale i tak oblíbená a známá houba jako Hřib borový (Boletus pinophilus), který roste pod borovicemi, ale i pod buky a lokality jeho výskytu vystupují až do výšky 2000 metrů nad mořem.

V zahraničí jsou prevencí poměrně přísné zákony. V Německu by si houbař neměl z lesa odnést více než 1 kg hub na osobu denně, v Itálii se za vstup do lesa se záměrem nasbírat si houby platí, a pokud se nepletu, tak ve Švýcarsku je povoleno sbírat houby jen určité dny v týdnu.

Petr Kuráň