Zemřeli mladí, přesto i po 100 letech zná jejich jména téměř každý. Silný příběh Hanče a Vrbaty o přátelství, odhodlání a solidaritě je stále živý. Od tragického úmrtí na hřebenech Krkonoš včera uplynulo přesně jedno století a událost si o víkendu lidé připomněli na několika místech regionu.

Už v pátek došlo k položení věnců u hrobu Bohumila Hanče v Jilemnici, Václava Vrbaty v Mříčné a u Hančova domku v Hrabačově, odkud odešel na poslední závod.

V sobotu se pak desítky lidí sešly u domu čp. 77 na Benecku. Pravnuk Aleš Hanč tu odhalil pamětní desku, neboť právě zde se jeho praděda 19. listopadu 1886 narodil.

„Akcí právě dnes probíhá hodně, proto nás těší, že si sem našlo cestu tolik lidí. Také naše obec chtěla přispět k připomínce kulatého výročí a rozhodli jsme se nechat zhotovit pamětní desku. Tu zde s laskavým svolením rodiny Kocourových, které nyní dům patří, odhalujeme," podotkl starosta Jaroslav Mejsnar.

Bohumil Hanč byl nejen vynikajícím závodníkem a v letech 1907 1912 nejlepším běžcem zemí Koruny české, ale také skvělým krasojezdcem, oblíbeným instruktorem. „Víme však o něm mnohem více. Byl to i člověk velmi inteligentní, kultivovaný a laskavý. To byly zřejmě také důvody, proč se spřátelil s Václavem Vrbatou," podotkl Jan Luštinec, ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici.

V Krkonoších si připomněli sto let od úmrtí Hanče a Vrbaty

Jilemnice - Datum tragického úmrtí Hanče a Vrbaty na hřebenech Krkonoš je každoročně připomínán jako Den Horské služby. Její členové tak nemohli chybět v sobotu odpoledne v centru města na vzpomínkové akci. Veřejnosti tu předvedli ukázku zásahu, používanou techniku i zdravotnické vybavení.

„V rámci celé republiky zasahujeme ročně zhruba u osmi tisíc úrazů. U tragických událostí naštěstí pozorujeme pozitivní trend poslední doby, kdy jejich počet klesá. Jde zhruba o 10 úmrtí ročně. I když je to trochu zkreslené tím, že někdy předáme lékařům člověka těžce zraněného, ale živého a ten zemře později," informoval náčelník Horské služby, Jiří Brožek.

Dobovou atmosféru na náměstí navodila stylově oblečená a početná skupina spolku paní a dam, moderování se ujal Štěpán Škorpil, hudební doprovod připadl skupině Maxim Turbulenc.

„Ve zdejším protestantském sboru se údajně Hanč s Vrbatou seznámili. Prvotní kamarádství záhy přerostlo ve skutečné přátelství. Nejen Hanč, ale i Vrbata byl schopný člověk, který již jako velmi mladý byl zvolen místonáčelníkem Sokola v nedaleké Mříčné," připomněl veřejnosti některé historické zajímavosti Jan Luštinec, ředitel Krkonošského muzea. Ve zdejších prostorách jsou ještě do konce týdne k vidění lyže, medaile a ceny Bohumila Hanče i další zajímavé historické dokumenty.

Závod na 50 kilometrů patřil v kalendáři Svazu lyžařů Království českého na nejpřednější místo. Na start se 24. března 1913 postavilo osm soupeřů zvučných jmen. Počasí se ráno zdálo příznivé, vyjížděli proto jen lehce oděni. Rychle však docházelo ke zhoršení, do druhé kola vstoupili pouze čtyři, brzy na to Hanč zůstal na trati sám. U Harrachových kamenů se setkal s Václavem Vrbatou, který vyčerpanému příteli půjčil kabát a čepici. Hanč však záhy sjel z trati, padl do kleče a neměl sil se vyprostit. Když se na Labské boudě neobjevoval, začalo pátrání. Zachránit Bohumila Hanče se již nepodařilo. A později se ukazuje, že toho dne nezůstane u jedné oběti hor. Dostat se do bezpečí se nepovedlo ani Vrbatovi. Došlo tak k největší tragédii, která kdy české závodní lyžařství postihla.

Lyžci si na hřebenech Krkonoš připomněli 100 let od úmrtí Hanče a Vrbaty

Když Bohumil Hanč 24. března 1913 odstartoval z Labské boudy do padesátikilometrového závodu, bylo hezké počasí. Brzy však došlo k výraznému zhoršení a následně k tragédii, při které zahynul nejen on, ale i jeho přítel Václav Vrbata.Hanč a Vrbata, stále živý příběh

Účastníky nedělního historického závodu o čestnou trofej Bohumila Hanče obdobný osud nepotkal a všichni se zdárně dostali do cíle. I když foukal silný vítr a teploty klesaly k 15 stupňům mrazu.

„Závodní trať nalézá se na vysokých polohách Krkonoš a téměř kopíruje 1. kolo památného závodu z roku 1913. Ku startu budou připuštěni pouze lyžci, vybavení dle uvedených technických pravidel a v historické strůji," stálo v pravidlech ke včerejšímu klání. O tom, že osud dvou krkonošských horalů, vlastenců a přátel je stále hluboce zakořeněný v povědomí veřejnosti, svědčí účast zhruba stovky závodníků. Jako prvnímu se patnáctikilometrovou trasu se startem i cílem na Labské boudě podařilo absolvovat Matěji Boháčovi z Prahy.

Tehdejší pomoc Václava Vrbaty i ostatních lyžařů se stala zárodkem budoucího horského záchranářství a 24. březen je považován za Den Horské služby.