Bez využití pohřebních služeb by se chtěl v životě raději obejít snad každý. A i když víra lidem dovoluje pomýšlet na život z různých úhlů, každý ví, že smrt je jeho součástí. Blížící se období dušiček, tedy svátku zesnulých, bývá obdobím vzpomínek na nejbližší.
Jaký vztah ale mají ke smrti ti, kteří se s ní setkávají každý den? „Nevím, jak bych to popsal. Ze začátku jsem si zvykal těžko. V době, kdy jsem měl zaměstnance, staral jsem se o agendu a on obstarával pohřby. Po jeho odchodu do důchodu už dvacet let všechno dělám sám. Je fakt, že poprvé měl člověk opravdu zvláštní pocit, když přišel do márnice, měl někoho mýt, ustrojit. Už jen příchod do té místnosti je takový zvláštní," neskrývá Jaroslav Jansa z Úpice, který provozuje rodinnou firmu s pohřebními službami. „Na druhou stranu si říkám, že dělám prospěšnou práci. Naplňuje mě. Považuji to za potřebnou činnost, která je pro lidi důležitá. Člověk musí být i psycholog, ale když je potřeba, musí zase zabrat. Já bych neměnil. Ale svůj vztah ke smrti nedokážu popsat. Žiji s ní, nikdy se mi o tom nic drastického nezdálo. Nejhorší je, když zemřelého zná člověk osobně, to je silné kafe. Ale psychicky se s tím musím srovnat," povídá Jaroslav Jansa.
ETIKA PŘEDEVŠÍM
Není přitom mnoho zaměstnání, u nichž by byla podstatnější etika, rezervovanost a pieta. Kontakt s lidmi, kteří přišli o nejbližšího, je velmi citlivý.
„Etika je velmi důležitá, je to věc, která se pozůstalých dotýká úplně nejvíc. Jsou nějaké zásady, podle kterých se musí jednat. Není to jako když si jde člověk koupit housku do krámu. Je to citlivá záležitost, hrozná situace. Ale snažím se lidem pomoci tak, aby už sami nemuseli nic zařizovat," říká Jaroslav Jansa. „Musím si přitom dávat velký pozor, protože nikdy nevím, s kým mluvím, jak se vyrovnává se smrtí. Každé slovo je důležité. S každým se jedná úplně jinak," doplňuje.
Většina lidí podle jeho slov přichází pro pomoc. Jen zlomek pozůstalých berou pohřební služby jako nutné zlo.
Úkolem „pohřebek" obvykle bývá, kromě obstarání samotného těla, také zajištění přípravy obřadu. „Začínáme smutečním oznámením, vybíráme rakev a kytky, místo obřadu, volíme hudbu a podobně. Zajistíme i kontakty s faráři, řečníky nebo hrobaři," vypočítává úkoly, spojené se zajištěním posledního rozloučení, majitel úpické pohřební služby.
V současné době je trendem v pohřebnictví kremace. Až osmdesát procent lidských ostatků se odváží ke zpopelnění. Oblast Úpicka pro tento účel využívá nejčastěji krematorium v Jaroměři. Zároveň ale přibývá také rodin, které nestojí o oficiální obřad.
Cena za pohřby se liší podle objemu služeb. Obvykle pozůstalí za kompletní zajištění zaplatí dvacet až třicet tisíc korun. Cena se zvyšuje například při výběru rakve. Náklady na bezobřadový pohřeb se vyšplhají zhruba na 13 tisíc.
I POHŘEBNICTVÍ SE VYVÍJÍ
Pohřební služby obvykle nabízí také hřbitovní sortiment. Ačkoliv pochopitelně není vývoj v tomto odvětví nijak překotný, také pohřebnictví za poslední léta zažívá určitou modernizaci. „Určitě se změnil sortiment rakví a hlavně kytek. Dříve v zimních měsících bylo takřka jasně dané, že jsou k dispozici jen umělé květiny. Dnes už se tohle nedělá. Není problém kytky dovést během pár dní třeba z Holandska," říká Jaroslav Jansa z Úpice.
Samostatnou kapitolou je pak uchovávání zemřelých v chladících boxech. „Musím říct, že je mnoho zdravotnických zařízení, která nemají odpovídající zázemí. To už málokdo řeší. Některé chladírny jsou špičkové, jinde si v místnosti pro uchovávání zesnulých člověk při přebírání zemřelého připadá jak někde v období Marie Terezie. To je lumpárna," mračí se Jaroslav Jansa z úpické pohřební služby. „Zatímco na nás jsou kladeny stále vyšší nároky, podmínky pro získání pohřebnické koncese se zvyšují, tohle není úplně dořešené," doplňuje.
Podle Jansových slov také, bez ohledu na pohřebnickou konkurenci, úmrtnost za poslední léta klesá. „To v každém případě. Na začátku 90. let a i ještě před dvaceti lety jsem dělal až 180 pohřbů ročně. V posledních letech je to tak na hranici 150 obřadů," přidal statistická čísla.