A od krkonošských hvozdů to organizátorka akce Lenka Sittková vzala téměř doslova a pojala již pátý ročník podniku, který byl jako každý rok zaměřen na polévky, jako malou Tour de Malá Úpa. „Bojovali jsme za to, aby se i přes všechna opatření nepřerušila tradice. Oproti jiným ročníkům, kdy se akce pořádala na jednom místě, jsme to pojali jako procházku, kdy každý boudař, a přihlásilo se jich nakonec devět, uvaří pokud možno typickou zdejší polévku, která pak bude soutěžit o přízeň laické, ale i odborné veřejnosti,“ nastínila nový kabátek Maloúpské vařečky Lenka Sittková u startovní „výdejny“ Galerie na Pomezních Boudách. Od ní pak omezený počet hodnotitelů, bylo jich nakonec 300, vyrazilo na gastronomickou procházku s devíti zastaveními do pět a půl kilometru vzdáleného Spáleného Mlýna. A i když venkovní počasí, kdy teploměr ukazoval šest stupňů Celsia a z mraků, které Krakonoš rozprostřel nad svým hájemstvím, aby všem připomněl, že léto se pomalinku ale jistě se všemi loučí, crčely jemné proudy deště, návštěvě Krkonoš nepřály, nakonec mohli spolupořadatelé do telefonu Lence Sittkové nahlásit: „Je vyprodáno a zmizelo všech 300 hlasovacích lístků.“ „To jsem ráda, ono totiž na horách neplatí, že je špatné počasí, ale jen špatně oblečený horal,“ řekla organizátorka, když se čísla dozvěděla.

Krkonošský Bolt

„Máte tu nejlepší polívku ever,“ rozplývala se nad polévkou s pořadový číslem jedna asi pětatřicetiletá žena. „To jsme rádi, ale ještě jste neochutnala ty další,“ odvětil ji muž od stánku s nápisem Věra a dalším lidem rozléval do decových kalíšků tradiční kulajdu. Kulajda však nebyla jedinou polévkou, kterou lidé na trase mohli ochutnat. Kromě ní zde byla i bramboračka, gulášovka, rybí z maršovských pstruhů či rajčatová. Tu u svého stánku rozdával věčně usměvavý majitel Jamajčanky u Sněžky Dominik Wieckowski. „Jak se mate, doufám, že stejně dobře jako my,“ vítal ochutnávače Dominik a pokračoval: „tady ochutnáte tu nejlepší rajčatovou polévku na světě. Je vařena s láskou a také s přísadami, které sem pluli přes oceán až z Jamajky a nad kterými se rozplývá i Usian Bolt.“ Při těchto slovech sal úsměv strávníků zapomenout na okolní nevlídné počasí, které se však postupem času umoudřilo a mlhu nad krajinou pomalinku střídaly páry z čerstvě uvařených polévek.

Devět jednou pusou

A jelikož už staré úsloví praví, že polévka je grunt, tak kromě ní mohli strávníci u soutěžních stánků i krajové speciality. Nechyběly tak všemožné koláče, buchty, chléb se škvarky či typické krkonošské bramboráky, tedy vlastně strapačky. A kdo neměl dost, mohl se na posledním stanovišti, tedy u Hotelu Javor, který v soutěžním menu nabízel variaci na dršťkovou polévku z místních hub, ještě zakousnout do čili papričky či borůvkových blbounů. A to v rámci soutěží o Ohniváka a Jedlíka borůvkových knedlíků. V posledně jmenované soutěži všem vypálil rybník „profesionální žrout“ Jaroslav Němec z Bystrého na Vysočině. Ten do sebe dokázal za časový limit deset minut nasoukat devět a půl knedlíku. A jako by po této náloži neměl dost, pustil se, jakmile mu trošku slehlo, i do souboje s čili papričkami. „Musím říct, že Maloúpskou vařečku miluju. A co se týče knedlíků, tak byly luxusní,“ řekl Jaroslav Němec a přiznal, že chuť knedlíků cítil jen při prvních kusech. „Pak už to člověk nevnímá,“ dodal muž, kterému zdolání prvního knedlíku trvalo pětadvacet vteřin. „Je to frajer, ale asi bych ho živit nechtěla,“ pousmála se nad jeho počínáním v klání Radka, která se svoji kamarádskou suitou dorazila až z Libereckého kraje - Liberce, Lomnice nad Popelkou a Turnova. „Jsme tady poprvé a moc se nám ta atmosféra líbí. Určitě z toho uděláme tradici,“ dodala její kamarádka Táňa. Tu ještě doplnil Radek: „Tenhle formát, kdy se lidé projdou na čerstvém vzduchu po krásné přírodě, by měl zůstat.“

Co by mělo také zůstat, je hodnocení. A kdo nakonec pátý ročník Maloúpské vařečky opanoval? Dle laických hodnotitelů vyhrála rybí polévka z maršovských pstruhů podávána v boudě Krmelec u Kraví hory. Mezi gastroodborníky si pak první místo vydobyl stánek číslo jedna, tedy Penzion Věra.