Prvňáčci z horské obce přímo pod Tanvaldským Špičákem budou na svůj velký den zřejmě dlouho vzpomínat. A nejen oni. Na první školní den se na ně do zdejší malotřídky přijela podívat předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová a pro každého žáka přivezla i drobné dárky.

Jak vzpomínáte na svou 1. třídu?
Ráno po cestě do školy v Albrechticích se mi v hlavě honily vzpomínky, i jsem se o tom bavila se svými kolegyněmi. Každá jsme vzpomínala. Zjistila jsem, že si pamatuji cestu k zápisu, ale nepamatuji si, kdy jsem šla do školy. Mé první září se mi v paměti neuchovalo, ale první třída ano. Měli jsme paní učitelku Kozlovou ve Žďáru nad Sázavou.

Paní učitelka byla přísná, důsledná, ale i laskavá. Paní ředitelka zdejší školy říkala rodičům, jak je důležitý první rok ve škole. Samozřejmě když jste dítě, tak vůbec nemyslíte na to, že první rok je pro vás klíčový a důležitý. Myslíte na to, s kým sedíte v lavici a co se odehraje den za dnem a zpětně viděno. První třída to byl šťastný rok mého života, prostě se stalo to štěstí, že mě začala škola bavit.

Myslím si, že v tom je kouzlo, když dítě se chytne v první třídě, když vůně školy mu voní krásně, tak je vyhráno na celý život.

Díky vaší funkci mě napadla otázka podívat se na politiku a školství a poměr mužů a žen?
Je to zvláštní, vždy jsem si říkala, že sama nedělím svět na ženský a mužský, patříme k sobě. Jak jsem viděla seznam prvňáčků a byla tam jedna holčička a pět kluků, říkala jsem si: Děvče, to budeš mít … těžké. Ale potom mi došlo, že to je jednotřídka, že se vlastně vše propojí. Ve finále je kluků o dva víc. Tedy patnáct ku třinácti myslím. Ale v politice to tak zatím není. V malých obcích ano, to je i zde pan starosta, paní místostarostka. Tady je to fifty fifty.

A ve školství? Pedagogové? Proč muži utíkají ze školství a ženou se do politiky?
Nevím. Když si vzpomenu na naši školu, tam bylo mužů hodně málo. Na prvním stupni si vůbec nevybavím učitele, tedy v roce 1958, kdy jsem nastupovala do základní školy. Až na druhém stupni – fyzika a chemie, na to byli páni učitelé. Ale i tak jich bylo velmi málo.

Myslím, že je to pro ženy v politice těžší, když nejsou z Prahy a blízkého okolí. Snadno se řekne, běž do velké politiky. Ale pak nastane praktická otázka, jak budu žít s rodinou. Když máte malé děti a budete z Uherského Hradiště, Ostravy, Karlových Varů, tak prostě nedojedete každý den domů.

Budete mít toho geniálního partnera, který ráno děti vypraví do školky, do školy, dá jim svačiny, ví, kdy mají kroužky, vyzvedne je, vypere, vyžehlí, nachystá večeři, dá je spát, zkontroluje úkoly. Vše udělá a vy budete tou spokojenou maminkou a báječnou manželkou, která přijede na víkend domů. No a po půl roce se manželství rozpadne. Takhle si já myslím, že to je.