Malotřídní školy tvoří víc jak třetinu celkového počtu. Někdo z nich má obavy, jiní vítají klidnější atmosféru a individuální přístup.

„Občas rodiče mají předsudky, neumí si představit žáky několika ročníků v jedné třídě. Myslí, že tím trpí kvalita. Přitom je to jen o kantorovi. Ten má v malotřídce práci náročnou, vyžadující každodenní pečlivou přípravu. Pokud k tomu ale přistupuje zodpovědně, je výuka stejně kvalitní jako na velkých školách," řekla Monika Páchniková, ředitelka v Dolní Olešnici.

Tady, stejně jako ve většině škol v okolí, už mají zápis do dalšího roku za sebou. A vědí, že dopadl dobře. „Všech šest dětí ze školky přešlo k nám. Naše kapacita je opravdu malá, nikdo neutekl do města, takže jsme spokojení," sdělila Monika Páchniková. Ale potvrdila, že dětí na vesnicích pomalu ubývá. „Občas se pak školy přetahují, záleží třeba na tom, jaký kdo nabídne svoz a podobně."

Základní škola ve Chvalči nemá zrovna strategickou polohu. Z jedné strany Radvanice, z druhé Trutnov, přesto tu zapsali osm nových školáků. „Poslední dobou nemáme s počty problém. Původně jsem končili třetí třídou a měli 13 dětí. Teď máme i pátou a žáků je 29, příští rok jich bude 33. Vrátily se děti z Petříkovic, které chodily do Trutnova, máme tu i dvě z Bohuslavic, do okresního města letos odešlo pouze jedno. Maminka tam pracuje, takže její volbě rozumím," nevidí v rozhodnutí problém ředitelka Eva Binková. A potvrzuje, že trpělivá práce nese výsledky. „Hodně spolupracujeme se školkou, pořádáme spoustu společných akcí, děti pak plynule přecházejí k nám. Máme i asistentku pro žáky, kteří mají nějaké potíže a to rodiče oceňují," dodala.

Malotřídky nestojí stranou, mají v systému své místo

Historie malotřídních škol je dlouhá a snah o jejich rušení už bylo několik. Přetrvaly však, rodiče na ně nezanevřeli a výsledky zápisů na mnoha z nich ukazují, že mají v systému nezastupitelné místo.

Spokojení jsou třeba v Batňovicích. Letošní ročník je silnější, dorazilo 14 dětí z obce i okolí. „Některé děti ze sousedních měst k nám chodí do školky a pak zůstanou. Rodiče se ještě mohou rozhodnout ke změně, záleží i na odkladech, ale předpokládáme, že všichni k nám nastoupí," potvrdila ředitelka Radomíra Šolcová.

V Kunčicích nad Labem usedne v září do lavic sedm prvňáčků. „S tím jsme spokojení. Do Vrchlabí to není daleko, takže konkurence velkých škol tu je. Ale mnozí rodiče si už uvědomují výhody malotřídek. Děti sem chodí rády, vyhovuje jim rodinné prostředí, individuální péče a cítí se tu bezpečně," sdělila ředitelka zdejší školy Miloslava Bučínová.

Sto žáků ve třídě

První primární školy na našem území vznikaly za vlády Marie Terezie po školských reformách v roce 1774, kdy byla zavedena povinná šestiletá školní docházka. Na základě reformního návrhu J. I. Felbigera tak vznikly tři typy škol (triviální, hlavní a normální). Všechny byly organizovány jako malotřídní a výuka probíhala v odděleních. Zpočátku na jednoho učitele připadalo i 80 žáků při celodenní výuce. Další třída mohla být otevřena teprve tehdy, pokud počet žáků překročil hranici 100. Tehdy se ještě nepoužíval pojem malotřídní škola, tento termín se začal používat až v roce 1869 s novým školským zákonem, kdy byla také prodloužena povinná školní docházka z šesti na osm let. (Trnková, Knotová, Chaloupková, 2010)