Malý Louvre! Hudebka městu pomohla s přestavbou objektu

Objekt hudební školy v Úpici prošel výraznou rekonstrukcí za téměř dvanáct milionů korun. Pod novou střechou vznikly exkluzivní prostory pro výtvarný a hudební obor.

Zajímavé na celé akci je, že sama ZUŠ A. M. Buxton Úpice městu pomohla financovat nákladnou přestavbu interiérů z vlastních prostředků. Investovala totiž dědictví, které ji odkázala československá emigrantka, jejíž jméno nese.

„Město zaplatilo zhruba polovinu nákladů, která pokryje přebudování samotné střechy. Škola pak investuje z dědictví druhou polovinu do úprav interiérů a nového vybavení," řekl starosta Úpice Jaroslav Hůlek.

JEDINEČNÁ ŠKOLA

Důvodem přestavby byl především katastrofální stav střechy. Do budovy zatékalo, stropy propadaly. „Po rekonstrukci jsme tu jak v Louvre," zasní se ředitelka ZUŠ Eva Matoušková pod špičkou nové prosklené střechy s odkazem na slavné francouzské muzeum. Význam nové střechy prý ocení především žáci výtvarného oboru. „Ti se světlem hodně pracují a potřebují ho. V budoucnu počítáme s vybavením učebny pro grafický design a uměleckou fotografii. Nová je i fotokomora a sociální zařízení. Pět tříd nalezne v upraveném podkroví i hudební obor," říká ředitelka.

close info Zdroj: DENÍK/Jaroslav Pich zoom_in Stavební práce probíhaly v loňském roce od května do konce listopadu. Během prosince bylo započato s vybavováním interiérů, které by mělo být dokončeno do konce ledna. Do školy v současné době dochází 500 žáků. Stará se o ně dvaatřicet zaměstnanců.

I díky daru, který úpická umělecká škola před lety obdržela, jsou možnosti výuky výjimečné. „Samozřejmě, dědictví nám umožňuje připravit pro děti takové podmínky, jako asi nikde. Odměnou za píli, kterou oboru věnují, jsou umělecké přehlídky, soutěže nebo festivaly doma i v zahraničí. Dopravu můžeme kompletně uhradit místo rodičů my. Ale není to jen o penězích," říká upřímně ředitelka Eva Matoušková. „Je tu velmi dobrý umělecký kolektiv, skvělí učitelé. Nekonkurujeme si, naopak si naši učitelé pomáhají napříč obory. Je tu takové zdravé ovzduší," dodává.

ŠTĚDRÉ DĚDICTVÍ

Úpice mohla před lety o budovu své školy přijít. Anne Marie Buxton, jejíž židovská rodina musela opustit Československo před druhou světovou válkou z obav před rozpínajícím se fašismem, totiž v devadesátých letech minulého století uspěla v restitučním řízení. Vila se zahradou měla být rodině navrácena.

„Když nečekaně přijela, osobně navštívila svůj dům, dnešní hudební školu. Byla příjemně překvapená. Sama byla hudebním pedagogem na konzervatoři ve Philadelphii, vlastní děti neměla a v Úpici jich bylo v jejím rodném domě tolik! Rozhodla se věnovat budovu městu s podmínkou, že zde bude zachovaná umělecká škola a že se o ní město bude starat," připomněla ředitelka ZUŠ Eva Matoušková.

Umělci získali štědrou mecenášku. Buxton pravidelně navštěvovala koncerty a představení úpických žáků, škola v roce 2007 přijala její jméno. O rok později ovšem Čechoameričanka zemřela. „Tehdy nikdo netušil, že zanechala závěť," vzpomíná Matoušková. „Už za života musela být rozhodnutá, že finančně podpoří naši uměleckou školu, tedy i její přístavbu, kde měl vzniknout koncertní sál. Změnila závěť a velký finanční obnos namísto jedné z amerických univerzit darovala do rodné Úpice. Absolutně jsme nečekali, že by mohlo přijít něco takového. Odkázala nám jednu třetinu ze svého majetku," vzpomíná Eva Matoušková. „V závěti je přesně napsáno, na co lze peníze použít. Kromě přístavby koncertního sálu především na renovaci a nákup hudebních nástrojů, reprezentaci školy, zájezdy na soutěže a na podporu nadaných žáků ze sociálně slabších rodin, objasňuje ředitelka školy.
Architektonickou soutěž na přístavbu školy před lety provázely problémy. Od záměru vedení nakonec ustoupilo. Dlouhá jednání s americkými právníky, kteří mají dozor nad investicemi z pozůstalosti, nakonec ale vedla k tomu, že si škola z dědictví mohla dovolit spolufinancování oprav městské budovy.
„Jsem šťastná, že se to povedlo. Paní Buxton by byla jistě spokojená, že její odkaz je tady s námi. Jsem vděčná úředníkům i vedení města. Bez nich bychom přestavbu nezvládli," pochvaluje si Eva Matoušková.