Velký potlesk na pódiu sklidil také hlavní organizátor koncertu a Spolku přátel hudby Martin Hlavatý.

Přiznal, že prožíval doslova infarktové situace. Všechno ale nakonec dopadlo lépe, než doufal. Na vavřínech ale nechce usnout a spolu se svými spolupracovníky už pracují na dalším koncertu.

Jak vlastně vznikl nápad ustavit Spolek přátel hudby a pořádat v nevelké obci koncerty klasické hudby? V současné době podobná uskupení i ve velkých městech svou činnost spíše končí…
Všechno je dílem náhody. Díky mé profesi jsem se seznámil s Markem a Beatrix Jeriovými a jejich prostřednictvím s dalšími zajímavými lidmi z oblasti umění. Jako kocléřovského patriota mě napadlo, využít toho a nabídnout našim občanům a lidem z blízkého okolí zážitek v podobě poslechu kvalitní hudby interpretované světoznámými umělci u nás v obci. Tuto myšlenku jsem v hlavě nosil už delší dobu. Založení Spolku přátel hudby byla už jen jedna z nezbytných součástí uvedení nápadu do praxe.

Co je na organizaci takové akce nejhorší?
Bylo to poprvé, proto jsme nevěděli přesně, co všechno je potřeba udělat. Naštěstí mám kolem sebe plno přátel, kteří se do organizace aktivně zapojili a patří jim moje velké poděkování. Například pomoc Jiřího Petery byla pro nás zcela zásadní. Volba prostor byla jasná. Více méně tady jiné vhodné místo s tak dobrou akustikou a s kapacitou 250 míst nemáme. Naše tajné představy o účasti okolo 200 lidí byly ještě o 40 návštěvníků překročeny. Navíc kolem kostela jezdím dnes a denně. Je tu opravený úřad, je tu zrekonstruovaná škola, je opravená fara, je tu nová silnice. A mezi tím chátrající kostel. Byl bych proto rád, kdyby to, že se tam podobné akce budou konat, bylo impulsem k jeho postupné opravě.

Chcete nabídnout posluchačům dva koncerty za rok…
Po dohodě s mými přáteli, odbornými poradci, Markem a Beatrix, pro takovou vesnici, jako je ta naše, je to dostačující. Uvidíme, kolik posluchačů na naše koncerty bude chodit. Podle toho se vše bude odvíjet dál. Na začátek jsme zvolili právě toto kvarteto. Nebyla to náhoda, s jeho členem Honzou Zemenem se osobně známe také delší dobu a na koncerty Prague Cello Quarteta často s celou mojí rodinou jezdíme. Podle mě je právě tato cesta představení klasické hudby takto humornou formou to pravé na začátek. Občané tak získali představu, jak budou příští koncerty vypadat. Postupně bude samozřejmě převažovat spíš vážná hudba, která do kostela patří.

Financování podobné akce nebude asi jednoduché, že?
Je třeba říci, že tohle je akce, která se nezaplatí ze vstupného. Podařilo se nám najít hudební nadšence, kteří pořádání koncertů finančně podpořili. Při hledání sponzorů jsem zjistil, že peníze nám nedá nikdo, kdo nemá skutečný vztah k naší vesnici nebo k hudbě jako takové. Zatím jsou našimi sponzory přespolní, ale doufám, že mezi nimi budou v budoucnu i místní firmy.

Na úvod zazněla zdravice dirigenta České filharmonie a světově uznávaného umělce Jiřího Bělohlávka. Jak k tomu došlo?
Opět přes moji profesi, je to můj zákazník. Řekl bych, že náš vztah léty přerostl v přátelství. Podílel se také na přípravě tohoto projektu a doufám, že se na mě nebude zlobit, když prozradím, že ho i finančně podpořil. Na příštím koncertu 10. září bude čestným hostem, dnes přijet nemohl, jelikož je v zahraničí.

Máte nějaký pořadatelský sen?
Pořádat koncert v krásném prostředí zrestaurovaného kocléřovského kostela. Jiný sen asi nemám.

Bedřich Machek