Masarykovu sochu vztyčili napočtvrté, za komunistů ji zakopával hrobař

První pomník mu odhalili 28. října 1937 mezi budovou Kampeličky a obecnou školou. Veřejná sbírka a výtěžek slavnosti tehdy vynesly 17400 Kč a pokryly všechny náklady. Přispěla do ní také vnučka TGM Anna Masaryková. V roce 1940 ji rozbili nacisté. Novou zhotovili ve Studenci v roce 1946 a odhalili opět 28. října, za mohutné účasti občanů. Na místě před kostelem vydržela do roku 1962, kdy ji odstranili komunisté a důsledně uložili mimo zraky veřejnosti naproti vjezdu do lomu za Makovičkovu garáž. Po opravě zničené sochy přišlo její třetí vztyčení 28. října 1968, za vydatného přispění občanů, jejichž sbírka pokryla opravu zničené sochy a úpravu prostranství.

Nejštědřejšími dárci byly JZD Studenec a ZDŠ Studenec. Zásadně proti se tehdy postavila vesnická organizace KSČ. Ani poté nenašel Masaryk ve Studenci klid a jeho pomník v roce 1972 vandalsky strhli a zničili věrní příslušníci normalizační KSČ. Podle pamětníků ji měl zakopat místní hrobař, který ji zabalil do igelitu a přikryl pytli od cementu..

Vrchlabský odpor proti Československu vyvrcholil generální stávkou

Krkonoše

Ve veřejné sbírce, kterou Studenec loni vypsal na zhotovení nové sochy, lidé poslali na transparentní účet k dnešnímu dni 187 894 korun. Přispělo na ni 102 obyvatel. „Tím jsme kopírovali historii, protože vždy, když se ve Studenci tvořila socha T. G. Masaryka, byla uspořádána dobrovolná sbírka mezi občany a místními firmami,“ vysvětlil starosta Jiří Ulvr. Celkové náklady činí 530 tisíc korun, zbývající část doplatí obecní úřad.

Nová socha je dílem místní sochařky Andrey Kuříkové, do bronzu ji odlévali za kopcem v umělecké slévárně HVH Horní Kalné. „Rozhodli jsme se opakovat historii a nechat výrobu na místních a v regionu osvědčených firmách,“ uvedl starosta. Třetí prvek, který navazuje na historii, je vzhled sochy. „Kopíruje postavu v původní zničené variantě. Není již v pískovcové formě, ale nově v bronzovém provedení. K umístění jsme využili poslední místo, kde socha stála, na urnovém hřbitově, kde zůstal opuštěný piedestal,“ upřesnil Jiří Ulvr.

Trutnov a Vrchlabí se přidaly k Československu až v prosinci, chtěly k Rakousku

Krkonoše