Benefiční akce na podporu lidí bez domova každoročně vzbudí nejen ve Dvoře Králové velký ohlas. Veřejnost si může na vlastní vyzkoušet spaní na kartonech pod širým nebem, premiérově ale k dispozici dostala i další doprovodné akce.

„Letos panovala úplně skvělá atmosféra, přispělo k tomu také počasí, které se velmi vydařilo. Oficiální vstupenku si vyzvedly zhruba tři stovky lidí, další se ale pohybovali v okolí venkovního stanu. Jsem ráda, že lidé dávali vyloženě najevo, že jsou z programu nadšení. Velký zájem vzbudily venkovní aktivity, které byly letošní novinkou," pochvalovala si ředitelka královédvorské pečovatelské služby Marcela Hauke, hlavní organizátorka. „Jsem také ráda, že se vybralo rekordní množství trvanlivých potravin, které budeme rozdělovat potřebným spoluobčanům," potěšilo Hauke.

Kromě poslechu široké škály přednášek, které se dotýkají sociálních témat, veřejnost okusila i pocity po nasazení speciálních brýlí. „Simulují různé stavy – ať už alkoholové nebo drogové. Máme tu brýle se střední i extrémní opilostí, s nimiž se mohou zájemci projít na čáře nebo vyzkoušet jízdu na koloběžce. Jsou tu i brýle simulující požití marihuany a dalších drog," řekl Petr Jakl z Barevných domků Hajnice, který se na organizaci benefiční akce podílel.

A lidé měli o netradiční brýle velký zájem. „Cítím se dezorientovaný, zmatený. Fakt nevím, co se děje," snažil se předat své pocity po nasazení brýlí jeden z příchozích mladíků.

„Chtěli jsme celou akci ozvláštnit, aby to nebylo jen o přednáškách. Tohle se paní Hauke, myslím, povedlo," přikyvoval Petr Jakl.

DROGY, BEZDOMOVECTVÍ

Ten příběh je na knihu. Bohumila, pohledná dívka, která si přišla do stanu na královédvorském náměstí vyzkoušet speciální brýle simulující pocit drog, působila ve čtvrtek uvolněným dojmem. Usmívala se a potichu sledovala reakce lidí.

Až když jen tak mimo řeči sdělila, že brýle absolutně nejsou autentické, všichni okolo zbystřili. „Ty, jak mají simulovat heroin, to opravdu není pravda. Je to hodně nadsazené. Zkusila jsem všechny drogy, ale takhle určitě nefungují," sdělila zkušenost Bohumila, která v současnosti bydlí v Jaroměři.

Do Dvora Králové dorazila na pozvání sester z trutnovského centra RIAPS, kam dochází, se svým přítelem. Do institutu, který poskytuje ambulantní psychosociální služby, pravidelně dochází. Stejně jako na jičínské psychiatrii se tu snaží dostat z těžkého životního příběhu. Má hraniční poruchu osobnosti, schizofrenii, lidověji rozdvojenou osobnost.

Nenarodila se do šťastné rodiny. Otec byl alkoholik, matka kriminálnice. „Když jsem byla na druhém stupni základní školy, matka mě prodala do Španělska jako prostitutku. Potřebovala peníze. V Barceloně mě sbalili Pákistánci a Indové a už to jelo. Nakonec se mi podařilo uprchnout v metru, dostala jsem se k policistovi a přes ambasádu zpět domů," líčí krušné vzpomínky, které by samy o sobě leckomu stačily.

VZTAH S MATKOU OBNOVILA

Tím ale příběh Bohumily, kterou doprovázel přítel, nekončí. Po návratu spala na ulici, stala se obětí znásilnění, střídala partnery s nimiž brala různé drogy.

Později měla vážnou známost. „Matka v té době utíkala před dluhy do Itálie a mně řekla, že pokud neotěhotním, půjdu do dětského domova," vzpomíná. Vdala se, v 16 letech se jí narodilo první dítě. Drogy brát přestala, začala ale trpět stavy úzkosti. Dokonce se před lety pokusila o sebevraždu.

Už deset let se proto léčí na psychiatrii. „Promění se jí obličej, je zlá. Vždycky je lepší nevšímat si jí, když se promění," popisuje přítel chvíle, kdy se z osmadvacetileté Bohumily stane šestnáctiletá Isabela. Její druhé já. „Už se známe. Zatím jsme se ale neskamarádili. Já jsem hodná, ona je strašně zlá," říká Bohumila. Stavy, kdy se jí promění ego, prý trvají různě. Většinou v rozmezí deseti minut až jedné hodiny.

V současné době je Bohumila v invalidním důchodu. Denně bere zhruba deset prášků. S přítelem obě děti vychovávají.

A její vztah s rodinou? Otec ji před lety zemřel, s matkou se vídá. „Kvůli pokročilé cukrovce přišla o nohu. Na smrtelné posteli si teď celou tu hrůzu uvědomuje. Ví, co udělala. Nakonec jsem jí teď prostě slíbila, že íi pomůžu upéct cukroví. Je to máma," zakončuje svůj nekončící příběh.