"Pro mě znamená medailový úspěch strašně moc. Je to především důkaz, že tvrdá práce se vyplatila a zase mě to nabudilo na další roky dopředu," radovala se Šárka Musilová při rozhovoru z Tokia. Po vážném úrazu se začala věnovat sportu hlavně proto, aby se nenudila a měla kondici. "Po úrazu člověk nějakou dobu nevěděl, co dál. Všechno pro mě bylo nové a sport mi pomohl tohle období zvládnout. Pamatuji si na svůj první trénink florbalu v Janských Lázních, jak jsem byla šťastná. Ale nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu na dvě paralympiády a z obou bude medaile," přiznala.

Fakt, že začala sportovat, pro ni nebyl pouze novým impulsem, ale asi i osudovým. "Když se „zlomíte“, musíte si následně něco najít, co vás bude posouvat dál a bude to pro vás motivace do dalších let. Nejde počítat jen vrabce na střeše a litovat se. To není můj styl. Já se od začátku řídím svým mottem: Nekoukej na překážky jako na překážky, ale jako na nové příležitosti," vysvětlila svůj postoj.

Psali jsme:

Na její cestě k paralympijským medailím bylo klíčovým momentem působení ve sportovním klubu obchodní akademie Olgy Havlové v Janských Lázních, která se věnuje handicapovaným lidem. "V mém případě sehrály Janské Lázně velmi podstatnou roli. Sport pro mě začal pravě tam. Škola je úžasná a jediná svého typu v Evropě. Jsem ráda, že jsem právě tam mohla studovat a začít sportovat," zdůraznila.

"Sport navíc každého seznámí s dalšími lidmi se stejnými nebo podobnými handicapy a pro nové „poúrazáky“ je tak snadnější zvládnout novou životní situaci," dodala.

Více o Šárce Musilové najdete zde

S lukostřelbou začínala Šárka Musilová v Janských Lázních u trenéra Daniela Fridricha, který tehdy vedl na Obchodní akademii sportovní klub. Kvůli svému handicapu nedokázala střílet z klasického reflexního luku, přešla proto na kladkový luk, který je pro tetraplegiky vhodnější. Lukostřelbu si zamilovala. "Šárka je dříč a paralympijské medaile si určitě zaslouží," reagoval Fridrich na její úspěch z Tokia.

"Začátky sice byly komplikované, protože Šárka musela absolvovat několik operací, několikrát jsme začínali úplně od nuly. Musela se naučit správně střílet z luku, protože bez správné techniky žádného výsledku nedosáhnete. Šla si ale za svým cílem, dostat se na paralympiádu a eventuálně vybojovat medaili. Makala a dokázala to," řekl. Fridrich vyzdvihl také přínos Davida Drahonínského, který s ní trénoval a spolu získali obě paralympijské medaile.

close Šárka Musilová info Zdroj: Česká federace Spastic Handicap zoom_in Šárka Musilová

Před odletem do Tokia trénovala Šárka Musilová velmi intenzivně doma v Trutnově a Praze. "Trénovala jsem i sedm dní v týdnu, dvou až třífázově. To znamená ranní trénink, kondiční cvičení nebo fitness a odpolední trénink. Mám velké štěstí, že můžu díky městu Trutnov, Mebysu Trutnov (provozovatel sportovních zařízení v Trutnově) a skvělým lidem jako jsou pan Tylš a Musil trénovat na trutnovském stadionu. Tam mám trénink několikrát týdně. Navíc mám trenéra Vladimíra Bradu v Praze, tak ještě dojíždím na tréninky k němu do Prahy na střelnici na Tyršově vrchu, kde vždycky můžeme opravit luk a šípy. Tam jsem byla jednou až dvakrát týdně," přiblížila tréninkové dávky.

V Tokiu zažívá svoji druhou paralympiádu. Ve srovnání s Riem 2016 je kvůli covidovým opatřením jiná. "Nemůžeme z vesnice či střelnice odejít, ale i tak je to tu krásné. Člověk vidí, jak se svět pomalu začíná vracet zpět k normálu a vidět na jednom místě sportovce z celého světa je super. Japonci jsou stále usměvaví a přátelští. A musím říct, že to zde mají velmi dobře zorganizované. Paralympiádu si užívám moc. Ale už se upřímně i těším domů za rodinou," sdělila svoje dojmy z Tokia Šárka Musilová.