Stalo se tak ve chvíli, kdy turnovský občan Stanislav Šolc v závěru svého příspěvku až nevybíravými slovy častoval nejvyšší představitele města. Při bodu, ve kterém zástupci občanů jednali o prodeji objektů i s městskými byty, vedení města navrhlo, aby je nejprve nabídli jejich nájemníkům. Pokud stanovená většina z nich nebude mít o koupi zájem, teprve pak budou celé objekty prodány ve veřejné dražbě.

Šolc spolu s ostatními namítal, že tito nájemníci původně museli při výstavbě zmíněných domů odpracovat stovky brigádnických hodin, a přestože nedlouho po listopadové revoluci chtěli své byty odkoupit, město je odmítlo prodat. Dnes, kdy jsou tito nájemníci většinou staří a v důchodu, nemají na mnohonásobně vyšší ceny už peníze, ani nemohou počítat s úvěrem od bankovních úřadů.

Doslova s pláčem vysvětlovala zastupitelům situaci své rodiny i jedna z mladších občanek, která se nyní dostala ne vlastní vinou do finančních potíží, právě tak jako její stará babička. Obě s obtížemi plní poctivě své povinnosti nájemníků, avšak po prodeji soukromníkům by je určitě čekalo nedobrovolné vystěhování do holobytů a penzionu.

„Město dělá z lidí bezdomovce. Nechtěl bych být zdejším zastupitelem!“ poněkud vyhrotil situaci v závěru svého příspěvku další diskutující, Jan Bursa. Místostarosta Pekař namítl, že vedení města už podobně a bez problémů prodalo osmdesát procent městských bytů, avšak jeho tvrzení vyvolalo hlasitý odpor občanů i řady zastupitelů. Ti pak přijali kompromisní návrh, podle kterého nabídnou objekty ke koupi stávajícím nájemníkům, pokud jich stanovená většina odmítne, vrátí se celá záležitost znovu na program některého příštího zastupitelstva.

Otakar Grund