Kvůli návštěvě je třeba přejet Dněstr. Most střeží mezinárodní jednotky a moldavské síly. V obci Dorotcaia na březích řeky má ještě centrální vláda v Kišiněvu vliv. O 500 metrů dál, i když pořád formálně v Moldavsku, má silnější slovo Moskva. Zřídili tam dokonce vlastní měnu. Na bankovce v hodnotě jednoho podněsterského rublu je generál Alexandr Suvorov. Měna je tvrdší než moldavské leu, které se dá pořídit za korunu padesát.

Centrum Homecare Hippokrates je malá, přízemní, pěkně opravená budova s koupelnou, prádelnou a rehabilitací. Vítá nás ředitelka Tamara Adasan, dvě sestřičky a také tři pacientky, babičky v šátcích ve věku 86, 85 a 73 let. Při skleničce místního vína spustí trojhlasně tklivou píseň o Dněstru. Paní ředitelka později prozradí, že nejstarší a nejčilejší babička z trojice tu s nimi už dlouho nebude. Přesto ještě pomáhá dalším jako dobrovolnice.

Ještě se chvíli zdržíme se starostou a místostarostou, veteránem války o Podněstří v roce 1992. Potom nazpátek do metropole, kde se právě v ulicích slaví Den Kišiněva. Moldavsko krutě postihl pád Sovětského svazu, v němž představovalo ovocnářskou velmoc. Dílo zkázy dokončila divoká privatizace půdy i techniky. Moldavané ale přes rány osudu zůstávají pohostinnými a milými lidmi, jakým stojí za to podat pomocnou ruku.

Robin Böhnisch