Sovětská vláda jich v minulosti nechala po celé zemi vysázet tisíce s cílem zajistit obyvatelům přísun jódu. Ze silnic jsou na zvlněných kopcích vidět i nekonečné vinice, kterých je v Moldavsku přes 160 tisíc hektarů, skoro desetkrát více něž v České republice.

Symbolem moldavského venkova ale nejsou ořešáky, ani vinice, ale studny. Studny s rumpálem a vědrem jsou na vesnicích i podél cest vidět na každém kroku. Většinou jsou zastřešené, některé střechy jsou velmi zdobné a mají podobu pravoslavných chrámů. Na zábradlí nebo konstrukci střech je často využito modré a zelené barvy, která je typická i pro venkovská vrata, nebo celé domky. Vzhledem k nedostatečné vodárenské infrastruktuře budou jako zdroj vody sloužit ještě dlouho. Nejde to ale všude.

Jeden z českých projektů, o jehož efektu se dá bohužel vést spor, byl realizován v Iargaře 72 km od Kišiněva. Ropné látky z někdejšího sovětského skladu kontaminovaly zdejší půdu natolik, že voda vytažená z 21 metrů hluboké studny na dvoře venkovského stavení má barvu koňaku a hoří. Úplná dekontaminace je tu zjevně nemožná, voda nebude pitná ani v budoucnu. Blíž má pořád k palivu, jak ji také místní od 80. let užívali.

Moldavské obrázky: Holuboje, domov můj

Kdo měl dost peněz, z Iargary už utekl. Kdo méně, kupuje si balenou vodu, nebo jezdí pro vodu k příbuzným. I tak se tu často umírá před padesátkou. Aby se nevylidňovala další města a vesnice, i tak postižená odchodem mladší a střední generace za prací do EU a Ruska, pomáhá Česko v několika z nich s kanalizací, čističkami a odpadovým hospodářstvím. Velké poděkovaní za to všem lidem v Česku zaznělo třeba ve městech Leova a Nisporeni.

Robin Böhnisch