Musher z Rudníku získal rekordní osmý titul se svojí výborně sehranou desetičlennou psí posádkou a běžkařem Davidem Chaloupským, který s ním jel v tandemu, přivázaný na laně. Už po dvou etapách měli nedostižný hodinový náskok, když při prvních dvou nejnáročnějších etapách na 57 a 53 kilometrů uháněli v tempu 16 km/h. V závěrečné, zkrácené patnáctikilometrové etapě, svůj úspěch potvrdili.

Ledová jízda, která se s menšími přestávkami pořádá od roku 1986 na počest prvního českého polárníka Václava Vojtěcha, je výjimečný závod, v němž tvoří posádku musher s psím spřežením a běžkař, tažený na laně. Týmy si vezou veškeré vybavení na třídenní závod s sebou a mezi etapami přespávají ve stanu ve volné přírodě, na zasněžené louce na Hanapetrově pasece nad Dolním Dvorem. Závod má omezenou kapacitu 20 posádek kvůli tomu, že se odehrává na území Krkonošského národního parku.

Spřežení vyřadili kvůli neplatnému očkování

Než vyrazili do úvodní noční etapy, prošli všichni psi prohlídkou veterináře Petra Falty. Jednotlivé posádky psích spřežení si seřadil do řady v sobotu odpoledne, pár hodin před startem, na velkém parkovišti u trutnovského marketu OBI. Jednoho z musherů nepustil do závodu kvůli propadlému termínu očkování. „Nejprve provádím byrokratickou prohlídku, když kontroluji platnost očkování. U jednoho mushera nebylo v pořádku, proto jsme ho museli poslat domů,“ vysvětlil Petr Falta z veterinární kliniky Fana Náchod.

„Potom prohlížím pejsky, jestli nemají klinicky znatelné onemocnění. Kontroluji hlavně temperament. Pokud by ho měli snížený, musela by následovat důkladná prohlídka. Ale to se nepředpokládá, protože na Ledové jízdě startují jen zkušení a zdatní musheři, kteří by nepustili na start psa, který by měl problémy,“ přiblížil předstartovní procedury. Těsně před úvodním výstřelem to naopak leckdy vypadalo, že někteří psi mají temperamentu nadbytek. Skákali jeden přes druhého a kvíleli. „Na startu není dobré, pokud psi hodně vyvádějí, když se oblékají do závodních postrojů. To není správné. Důležitá je disciplína,“ připomněl zkušený veterinář.

Petr Falta je připraven v cíli každé etapy ošetřit případná zranění. „Nejčastějšími případy jsou rozbité polštářky na nohách. Při sjezdech hodně trpí loketní a ramenní klouby psů. Při jiných závodech jsem dokonce řešil řezné rány, když se psi servali,“ dodal.

Tlapky chrání botičky

Aby si psi chránili tlapky, nasazují jim musheři speciální látkové návleky. „Když běží po sněhu, obzvláště v horních partiích hor, kde je přimrzlý, tak jim hodně obrušuje tlapky. To je jako když běží po ostrém materiálu. Proto mají takzvané botičky, které se jim v cíli etapy sundávají a namažou. Optimální je mít jednu sadu pro každou etapu, což znamená při desetičlenném psím spřežení 120 botiček na celý závod,“ upozornil na nepostradatelnou výbavu posádek ředitel 27. ročníku Ledové jízdy Aleš Pícl. „Když jsem závodil, tak mi jich švadlena šila pro psy 1500 ročně,“ přidal osobní zkušenost.

Ledová jízda je specifická tím, že musheři musí táhnout po celé tři dny veškeré zásoby a vybavení na saních, které tak mívají 60-70 kilo. V cíli etapy si nejdou lehnout do hotelu, ani dát horkou koupel. Místo toho bivakují na sněhu. „Projet cílem etapy neznamená konec denní dřiny, ale začátek další fáze. Je potřeba postavit stan, připravit pro psy pelíšek na slámě, vykopat jim ve sněhu záhraby, nanosit vodu, nakrmit psy. Do toho se brodíte sněhem. To vše po náročném sportovním výkonu. Strávit takhle dvě noci je dost náročné,“ řekl Aleš Pícl.

Také organizátoři Ledové jízdy musherů se přidali k ochraně vzácného tetřívka, jemuž Krkonošský národní park věnuje letošní rok. Trasy totiž uzpůsobili tak, aby nevedly přes jeho zimoviště.

„Měli jsme v plánu bivakovat u Luční boudy jako kdysi při jednom z prvních ročníků, ale to nám neprošlo u Správy KRNAP, která nám před každým ročníkem schvaluje trasu závodu,“ přiznal ředitel Ledové jízdy..