„Jsem ráda, že jsem to nezabalila. Odjela jsem z Norska s čistým štítem. Dosáhli jsme cíle,“ hodnotí dnes Jana Henychová účast na nejseverněji položeném závodě psích spřežení Finnmarkslopet 2010.

Oproti původnímu plánu, stejně jako loni, jet prestižní tisícikilometrovou trasu, startovala na poloviční trati. Jestli některým musherům při přípravě spadly pod nohy nějaké klacky, Janě Henychové se na cestu složil celý les. Nevzdala se a bojovala.

„Vše se zkomplikovalo rozbitím auta už při přepravě psů a veškerého materiálu na sever, kde jsme měli trénovat,“ vysvětluje Henychová. Měla se připravovat na závod s kolegou Thomasem a jeho malamuty. Místo toho zůstala v teplotách hluboko pod nulou s padesáti psy, ale sama.

Oprava motoru byla natolik náročná, že se Thomas rozhodl nejen do závodu nenastoupit, ale prodat vše. Náklaďák, vybavení i psy. „Myšlenky, že jedu po trati na saních, které už jsou prodané a na prodej jsou i psi, byly dost černé,“ svěřuje se Henychová.

Proč vlastně došlo ke spojení české musherky s německým musherem? „Tisícikilometrový závod už jsem odjela loni a neměla jsem vlastně motivaci. Dohodli jsme se, že pojedeme jako dva týmy. Je to lepší kvůli sponzorům,“ vysvětluje Henychová.

Trénovala padesátku psů na závod v Harcovském lese, na další fázi přípravy odjeli hned po novém roce. „Cílem bylo zvládnou závod v Norsku, získat další peníze a začít se připravovat na příští rok na závody na Aljašce,“ přibližuje Henychová svůj sen.

Proto jen těžko hledala vnitřní sílu jet poloviční trať, když veškerá příprava směřovala na vyhlášenou tisícovku. „Těsně před startem zvítězilo mé rozhodnutí upřednostnit psy před mými osobními ambicemi,“ říká dnes s odstupem času.

Psi byli podle musherky nadupaní a připravení. Nestartovat by bylo i pro ně zklamáním. Ale své zklamání si Jana Henychová při tréninku na severu zažila také. Sousedé se nabídli, že ji vezmou na nákup do města. Ale už bylo po šesté večer.

„Chtěla jsem si koupit také dvě piva. Měli tam naše, přišlo mi to symbolické. Ale prostě večer se alkohol už neprodává,“ popisuje Henychová. V momentě, kdy se v pustině celý den starala o přípravu padesátihlavé smečky, jí taková drobnost přišla líto.

Osm psů vedených Tessou a Robertem v roli lídrů před saněmi, zásoby připravené na čtyřech záchytných odpočívacích stanicích po trati, teploty hluboko pod nulou a start 30. ročníku závodu.

„Úžasné pohledy při rozednění do modré krajiny bez stromů. Táhnoucí sobi na horizontu. Zima, ale vychytané oblečení. Ledová pohádka a bojovná nálada. Tak to jsou závody,“ usmívá se musherka.