Hančovy lyže i hůl, křišťálový glóbus a první snowboard Evy Samkové, biatlonová pažba, cena pro krále lyžování z první republiky, největší evropská sbírka mazadel a vosků, suvenýry od osmi olympijských medailistů spjatých s regionem, nejdelší závodní lyže na světě. Nově otevřené Muzeum lyžování v Dolní Branné ukazuje originální skvosty bílého sportu. Muzeum vzniklo díky sběratelské vášni Aleše Suka, bývalého učitele a trenéra lyžování, který žije v Dolní Branné od roku 1976. "Když už jsem toho měl tolik, že se mi to nevešlo do vyklizené masny u mě doma, tak jsem v roce 2014 nabídl svoji celoživotní sbírku obci. Ta na to kývla a hledal se objekt. Měl jsem přes tři tisíce exponátů, v muzeu jich je 1113. Dva tisíce mi jich zůstalo doma, včetně 200 párů lyží. Předměty poskytlo 45 lidí," vypočítává Aleš Suk, který dělá v muzeu průvodce.
Muzeum lyžování je otevřené vždy v sobotu, v ostatních dnech po telefonické domluvě. "Je tady vše, na co si vzpomenete, co se týká bílého sportu v Podkrkonoší a odehrává se na sněhu a ledu, od lyžování přes bruslení a sáňkování po jízdy na bobech," říká Aleš Suk.
Původně to byla škola, ve které se naposledy vyučovalo v roce 1877, poté fara, byt faráře a jeho hospodyně, trafika, školní družina, rekreační objekt. Dnes je z nejstarší zachovalé stavební památky v Dolní Branné Muzeum lyžování. Dolní Branná objekt odkoupila od soukromého vlastníka a za 15 milionů korun provedla jedinečnou rekonstrukci.
To je proměna. Chátrající historickou roubenku proměnila Dolní Branná v Muzeum lyžování.
"Dům jsme kupovali ve stavu ruiny. Zjistilo se, že v pořádku jsou asi tři trámy z celého baráku, proto se rekonstrukce natáhla celkově na čtyři roky. V první etapě jsme opravili hrubou stavbu, ve druhé vnitřní prostory," upřesňuje starosta Dolní Branné Libor Čvančara.
"Lidé tam kdysi byli zvyklí sedávat na zápraží. Snažíme se, aby se do místa vrátil venkovský život a objekt mohli využívat všichni občané," dodává.
Starosta Dolní Branné Aleš Čvančara.
Mezi exponáty vynikají jak vzácné historické kousky, tak blyštivé trofeje a ukázky výzbroje a výstroje, ve kterých závodili a získávali medaile Bohumil Hanč, Eva Samková, Květa Jeriová, Blanka Paulů, Michal Krčmář a Karolína Erbanová. Všichni pocházejí z nejbližšího okolí Dolní Branné. "Dolní Branná tady má také svoji vlastní výstavku patnácti mistrů republiky. Dohromady získali 50 titulů, což je na malou vesnici hodně dobré," připomíná Aleš Suk.
Za nejvzácnější předměty muzea považuje křišťálový glóbus Evy Samkové za prvenství ve Světovém poháru ve snowboardcrossu. "Mimořádně hodnotná je také cena pro krále lyžování, mistra republiky ve sdruženém závodě. Za první republiky ji třikrát získal Antonín Bartoň z Vysokého. Věnovala mi ji jeho dcera. Jde o sochu Otakara Španiela. Existují dvě v republice, jednu má Národní muzeum a jednu Dolní Branná," vyzdvihuje výjimečný kousek.
Muzeum lyžování v Dolní Branné vzniklo díky sběratelské vášni učitele a trenéra Aleše Suka.
Roubenka má tři patra. Ve vstupní části si návštěvníci prohlédnou expozici historie bílého sportu a síň slávy. Vstupní hala zaujme stojanem, kde si zájemci můžou zapůjčit historickou výzbroj a v zimních měsících ji vyzkoušet na svahu za muzeem. Schodiště vedoucí do druhého nadzemního podlaží lemuje kolekce vývoje běžeckých lyží za posledních 70 sezon.
Největší místnost pod střechou představuje přednáškový a promítací prostor pro 40 diváků. Dnes tam začíná první výstava, která ukáže díla akademického malíře a významného textilního výtvarníka Rudolfa Mejsnara, který chodil v Dolní Branné do školy. Suterén, dřívější chlév, byl upraven do podoby sklepní vinárny. Obec pro něj hledá využití.
Muzeum lyžování v Dolní Branné je otevřené sotva měsíc, přesto se rychle dostává do povědomí. "Lidé sem hrnou lyže a vosky horem dolem. Kurt Matz z Rakouska nabídl lyže Seppa Bradla, který jako první na světě skočil stometrovou hranici. Povídal, že celoživotní sbírku nedá nikomu jinému v Česku než Dolní Branné," poukazuje Suk na to, co spustilo otevření muzea.