Kliknutím zvětšíte"Je až neuvěřitelné, jak je zrychlení dojezdů znát," říká Libor Senata. V Tmavém Dole působí dvanáct záchranářů, provoz stanice je nepřetržitý. Krajská záchranka tak má nyní sedmnáct výjezdových stanic ve čtrnácti městech.
Záchranka vyjíždí k zásahům z nové stanice v Tmavém Dole už od vánočního týdne. Slavnostně jste ji ale otevřeli až ve čtvrtek. Proč?
V prosinci jsme si potřebovali vyzkoušet některé věci. Nechtěli jsme se dopustit toho, že stanici slavnostně otevřeme a druhý den zjistíme, že něco nefunguje. Po prvních dvou týdnech můžeme konstatovat, že provoz je bez problémů a můžeme pokračovat dál.
Co ukázaly první zásahy?
Je to až neuvěřitelné. Když jsme jezdili do horských středisek z Trutnova, znamenalo to, že se posádka musí dostat nejprve z města na výpadovku na hory a pak do hor, což je poměrně daleko. Při využití majáku a rychlé jízdy jsme tuto oblast zvládali v průměru dvaceti minut. Některé výjezdy byly delší, obzvlášť v případě špatného počasí. I proto byl příjezd k případům do dvaceti minut hodně na hraně. První zkušenosti z Temného Dolu ukazují, že jsme schopni být v Peci pod Sněžkou za čtyři-pět minut. To je výrazný pokrok.
Můžete uvést některý konkrétní příklad?
Naši záchranáři zasahovali například u desetiletého chlapce v Peci pod Sněžkou, který měl být podle tísňového hlášení v bezvědomí. To bývá velmi závažný případ, u kterého musíme být opravdu brzy. Nakonec se sice ukázalo, že stav chlapce nebyl až tak vážný, nicméně v takových případech je výrazné zkrácení dojezdové doby zásadní.
Krajská záchranka má nyní sedmnáct stanic ve čtrnácti městech. Bude základna v Tmavém Dole v něčem odlišná?
Má trochu jinou strukturu výjezdů než bývá obvyklé. Záchranky po celé republice zasahují zpravidla u takzvaných interních pacientů, kterým se například špatně dýchá, omdlí a podobně. Takových případů jsou zhruba tři čtvrtiny. Na horách je to jiné, zejména v zimní sezoně, kdy posádka i podle dosavadní krátké zkušenosti provádí tři čtvrtiny výjezdů k úrazům, které se stávají při sportu nebo pohybu po horách.
Jak jste sestavovali nový tým záchranářů?
Na provoz jedné dvoučlenné výjezdové skupiny potřebujeme deset lidí, abychom obsadili nonstop provoz. Nemůžeme je přijmout a hned posadit do sanity. První přijímací pohovory probíhaly už před rokem, lidi jsme začali přijímat do naší organizace v září a říjnu. Učili se práci na záchrance na jiných stanicích, po čtyřech měsících zacvičení se přesunuli do Temného Dolu. Byla to tedy roční práce i s výcvikem nových lidí.
Většina z nového kolektivu záchranářů přešla do nového působiště z jiného kraje nebo ostatních základen krajské záchranky. Čím si vysvětlujete takový přesun?
Překvapilo nás, že i do takto odlehlé lokality se nám podařilo lidi získat. Není to obvyklé, protože záchranáři chybí. Zřejmě v tom hrála svoji roli atraktivita prostředí. Charakter záchranářské práce na horách je trochu jiný než ve velkém městě, třeba v Hradci Králové, kde jezdíte po panelácích. Záchranáři se pohybují v úplně jiném prostředí, s jinými typy zásahů.
Je to tedy na horách poněkud jiný způsob adrenalinu?
Je to tak. Co zásah, tak nevíte, kde se budete pohybovat, jestli případně několik kilometrů mimo sanitu, ve volném prostoru na horách, na skútru, spolupracujete s Horskou službou. Charakter práce záchranářů na horách je opravdu jiný.
Kdy poprvé využijete školicí a výcvikové středisko, které kraj souběžně vybudoval v Temném Dole?
První školení chystáme na březen, protože v lednu a únoru jsme nechtěli organizovat školení v době, kdy čekáme velký nástup omikronu. Ten nás brzdí v hromadném setkávání. Prostory jsou připravené už teď.
Jak je využijete?
Každá instituce, stejně jako naše, potřebuje zaměstnance vzdělávat. V Temném Dole jsou dvě budovy. Pro naši výjezdovou posádku jsme potřebovali jednu. Aby druhá nezůstala ležet ladem, vzniklo v ní výcvikové středisko a pokoje pro ubytování. Proto je možné pořádat v Temném Dole vícedenní školení. Zařízení, kde je možné přespat a školit naše lidi, jsme dosud neměli.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
