Jako první měl polské rysy, ale během jednoho týdne mu je z kůlny sežrali potkani. „Bydlel jsem v Trutnově u dnešního Albertu, kde byl popelák. Odvážel se tam popel z celého Trutnova a bylo tam hrozně moc krys. Pak jsem šel k babičce a dědovi do Libňatova a zůstal tam,“ vypráví Jaroslav Balcar, člen úpické organizace Českého svazu chovatelů.

Dnes chová sedmdesát kusů drůbeže, pětatřicet králíků a osmdesát holubů. „Jsem v penzi, tak mám na to čas. Když jsem chodil do práce, bylo to horší. Manželka se doma starala o líheň,“ povídá a je rád, že holubům se věnují také syn a vnuk.

Kolik toho takový počet zvířat spořádá? „Pro drůbež je potřeba osm-devět metráků zrní za rok, k tomu dva-tři metráky směsi. Nejvíc jim chutná kukuřice a pšenice. Do směsí jim míchám i rozkrájené kopřivy. Holubi spořádají 3,5 kila denně, dostávají kukuřici, slunečnici nebo hrách,“ vypočítává. Kohout si zobne denně 10-12 deka. Ráno míchanici, večer zrno.

Od roku 1974 se věnuje Jaroslav Balcar chovu plymutek žlutých, s jejich kohoutem zabodoval v sobotu 3. místem při soutěži v Kohoutově. „Prostě se mi líbí. Ještě mám doma kolumbijské plemeno plymutek bílých. Jsou drobnější a mají výjimečné zbarvení. V republice jsme jenom čtyři, kteří je chováme,“ říká.

Před výstavou nebo soutěží kohouty vyfešákuje. „Očistím kroužek, umyji nohy a hřeben a natřu jim je máslem nebo olejem, aby pěkně vypadali. Hlavně hřebínek, na který se hodně kouká,“ popisuje.

Jaroslav Balcar má doma devadesát pohárů z výstav a soutěží chovatelů. Pořád je aktivní v úpické organizaci. „Je nás tam 24, z toho čtyři mladí. Lidí ubývá. Jsou pohodlný a nechtěj dělat,“ poznamená. „Celý rok objíždíme výstavy. Za dva týdny je v Žirči a pak 15. září u nás Úpici na Podrači,“ doplňuje.