Když se v trutnovském regionu ztratí malé dítě, okamžitě to v rodičích, a nejen v nich, může evokovat hrůzostrašnou a tragickou událost z roku 2003.

Tehdy se dvouletý Vítek z Borovnice na Trutnovsku vydal se svým jezevčíkem na výlet. Byla tenkrát ještě dubnová zima, chlapce hledalo vše, co mělo ruce a nohy několik dní. Nakonec po všem snažení a velkém emotivním vypětí, které přetrvává v lidech dodnes, s tragickým nálezem. Malý cestovatel Vítek ušel se svým pejskem šest kilometrů od domova a nakonec byl nalezen na poli u obce Ždírnice mrtvý. Jeho tělíčko zahříval věrný pejsek.

Zdá se vám kruté, že připomínám tuto emotivní událost? Pak věřte, že Krkonošský deník si rozhodně v tragédiích toho typu nelibuje. Ale podobnost toho, co se stalo před jedenácti lety, není virtuálně daleko od pobuřující reality letošních prázdnin a táborového života našich dětí.

Dítě na táboře může být velmi ohroženo

Rodiče sedmiletého Štěpána, manželé Bergerovi z Vítězné, si určitě nepředstavovali, jaké budou prožívat trauma, když dají své dítě na letní tábor. Až do okamžiku, kdy jim pořadatelé onoho tábora, který pořádá občanské sdružení Víkend v lokalitě Hájemství, v pátek v podvečer zavolali, že se jejich chlapec ztratil v lese při táborové hře. A jestli náhodou nedorazil domů. Pokud ne, že zavolají policii. Aspoň tak situaci popisuje otec Zbyněk Berger.

Hysterii startovaly i vzpomínky

„Neumíte si představit, co se v nás odehrávalo. Okamžitě jsme jak šílení vyrazili do tábora, vlítli do chatky, kde chlapec bydlel s ostatními čtyřmi kluky, abychom věděli, co má vůbec na sobě. A vrhli jsme se do terénu," popisuje maminka. „Také jsme hned vyburcovali obecní úřad, pan starosta byl velmi vstřícný a chtěl pátrání ohlásit místním rozhlasem," dodává stále roztřeseně.

Mezitím na místo dorazilo několik policejních aut se psem. Muži zákona začali pročesávat okolí. „Říkali nám, že kdyby se vše ohlásilo včas, pes by našel syna za dvacet minut. Tím vším zmatkem, který se v táboře strhl, ale pozdě, se prý akorát vlčákovi narušily pachové stopy," říká matka dítěte.

Nakonec se chlapec objevil v táboře s neznámou manželskou dvojicí, která ho tam přivedla, protože na něj náhodou narazila při sběru borůvek. „Ti lidé prý okamžitě odhodili nádobky a hned se zajímali, odkud syn je a co se stalo. Podle mapy ho nakonec dovedli do místa tábora," říkají rodiče.

Sedmiletý Štěpán ruku v ruce se svými zachránci dorazil do tábora. Po mnoha hodinách bloudění v lese, a to ve velkém vedru a bez vody. Jeho máma s tátou však neměli šanci poznat zachránce. „Nikdo z vedení tábora se těch lidí nezeptal, kde našeho chlapce našli a v jakém stavu, ani se údajně neptali na jejich totožnost," nevěřícně kroutí hlavou oba rodiče, kteří by rádi poděkovali lidem, jež jim bůhví před čím v lese zachránili syna.

Co se vlastně stalo? Táborová stopovací hra začala podle slov paní Bergerové už dopoledne. Děti byly rozděleny do skupin a měly hledat součást zlatého pokladu na Stříbrném jezeře. Když hra před polednem skončila, nikdo je podle slov Zbyňka Bergera nespočítal. „Nikdo se nedivil, že u oběda někdo chybí a že tam má přebývat jedno jídlo. Vůbec nechápu, jak je něco takového možné. Vedoucí pošlou malé dítě do lesa, rozdělí skupiny věkově tak, že náš syn ani nebyl v té své. Pak je oběd, nikomu dítě nechybí, ani při odpoledním klidu. Nikoho nezajímá, že syn není v chatce s ostatními. To je neskutečné," spravedlivě se rozčilují rodiče sedmiletého prvňáka.

Aroganci vedoucím rodiče neodpustili

Štěpán však z tábora přes tento zážitek odjet nechtěl. "Ležel mu prostě v hlavě ten poklad a byl psychicky naštěstí v pohodě. Se slibem záruky za jeho bezpečnost od hlavního vedoucího jsme tedy odjeli domů s tím, že se druhý den přijedeme ještě na syna podívat," popisuje Martina Bergerová. V sobotu však události nabraly už jiný spád.

„Když jsme požádali, zda by za námi mohl Štěpán přijít na dětské hřiště mimo tábor, abychom se osobně přesvědčili, že je v psychické pohodě, byli jsme obviněni, že vedoucí šikanujeme. Řekli nám, že nejsou zvědaví na handrkování s rodiči, co jim kazí dovolenou, kterou si s dětmi v rámci tábora přijeli užít," říká maminka Martina. Takovou aroganci vedoucím Štěpánovi rodiče už neodpustili. Synovi sbalili věci a odvezli ho domů. Na psychice rodičů se podepsala i vzpomínka na tragický konec Vítka. „Jak může někdo nechat bez dozoru v lese sedmileté dítě? Poslat ho do lesa a nepoučit ho, jak se má chovat, kdyby se náhodou ztratilo?" kladou si logické otázky. „A to jsme si mysleli, jak máme vše vychytané a jak jsme se na tábor dobře informovali," uzavírají Bergerovi.

Provozovatelka letního tábora Hana Kuželková je ze situace nešťastná. „Nikdy se nám nic podobného nestalo. Pracuji s dětmi na táborech už mnoho let, vedoucí mají zkoušky, je nám to moc líto, " řekla v neděli večer pro Deník. Situaci však vysvětlit neuměla s tím, že na místě byl vedoucí tábora, abychom si zavolali později.
Žádné světlo do popsané události však vedoucí tábora nevnesl. „S ohledem na probíhající vyšetřování policie se nebudu k ničemu vyjadřovat," odbyl otázky Deníku v neděli pozdě večer Vladimír Kuželka.

Zpráva z Policie ČR potvrzuje, že malého chlapce skutečně muži zákona hledat jeli. „Oznámení o pohřešování dítěte policie obdržela v pátek v sedmnáct hodin. Krátce po příjezdu do tábora dítě přivedli náhodní borůvkáři. Policie nyní prověřuje, zda nedošlo ze strany personálu a vedoucích tábora k pochybení a porušení povinností. Jinými slovy šetříme, zda se stal trestný čin či nikoliv," řekla mluvčí Policie ČR Eva Prachařová.