Třebaže se Velká jizerská louka nenachází ani 900 metrů nad úrovní moře, zdejší vegetace odpovídá takzvanému subalpinskému pásu, který obvykle začíná zhruba o tři sta metrů výš. Lány kosodřevin, jež se táhnou podél chráněných rašelinišť a meandrující Jizery, nacházejí v plochém údolí obehnaném horskými hřebeny ideální stanoviště.

Teplota tu klesá k hodnotám typickým pro mnohem vyšší polohy – nejvýrazněji samozřejmě za jasných, bezvětrných nocí. Tehdy se uplatňuje takzvaná radiační inverze. Zemský povrch chladne a v kotlině se kumuluje studený vzduch, stékající vlivem gravitace podél svahů.

Přítomnost vodních ploch a rašelinišť efekt chladu ještě umocňuje. Podobná situace panuje i na Jizerce, kterou hlídá mohutný Bukovec, zabraňující odlivu studených vzduchových mas.

Výsledkem zmíněných okolností bývá prudký pokles teplot v brzkých ranních hodinách, při nichž i za letních měsíců padá někdy rtuť do záporných hodnot. Od toho se odvíjí řada jiných podnebných zvláštností, jako hojná tvorba mlh, námraz, jinovatek a dalších příbuzných jevů. Noc či ráno bez vlhkého oparu zažijete na Velké jizerské louce v průměru tak jednou dvakrát za týden. I na poměry Jizerských hor, kde je mlha běžným hostem, představuje takové množství extrém!

Mrazivo od Liberce, ještě hůře na Jizerce

Při největších mrazech se teploty na Jizerce či Velké jizerské louce přibližují sibiřským hodnotám. Zaznamenaným minimem z Jizerky je –41,1 °C; na polské „Hale iserskiej“ činí rekord –36,8 °C. A to jsou dlouhodobé teplotní záznamy značně neúplné, neboť tu až donedávna sledovali počasí především dobrovolní pozorovatelé a jejich činnost byla častokrát přerušena. Z mnoha zajímavých let nám proto scházejí data.

Můžeme například jen spekulovat o tom, kam až poklesla teplota v únoru 1929. Mráz tehdy objal Evropu tak praštivě, že u italského pobřeží zamrzaly parníky a Československo uzavřelo na jedenáct dní všechny školy. 11. února naměřili v Liberci –34 °C, ale v chladných údolích Jizerských hor mohla teplota spadnout až k –45 °C, jak odhaduje vratislavský meteorolog Mieczyslaw Sobik. To by v Polsku i Česku stanovilo absolutní rekordy. Dosud platné historické minimum naměřené u našich sousedů činí –42 °C; v Čechách je to o dvě desetiny méně – obě hodnoty byly přitom získány právě během mrazivého února 1929.

Pokud by podobně tuhá zima zase někdy nastoupila, jsou na ni meteorologové v jizerských údolích nachystáni. Polští odborníci monitorují počasí na Velké jizerské louce od roku 1995; kolegové z Českého hydrometeorologického ústavu je na Jizerce následovali o rok později. Automatické přístroje tu sledují celou řadu podnebných jevů. Teplota se například měří ve dvou metrech nad zemí a zaznamenává každých deset minut.

Jan Prokeš