Ve Stanovicích u Kuksu, kde žije, má na prázdninách vnoučata z Prahy. Když jim každé ráno ve čtyři hodiny zakokrhá pod okny sestava kohoutů, nejradši by je hned poslali na pekáč. Po sobotě je však možná také oni pochválí.

Miloslav Hertl přivezl domů hlavní cenu z Kohoutova, kde jeho plymutku žíhanou vybrali návštěvníci Lidových řemesel jako nejhezčího kohouta. Z 282 hlasů jich posbíral 67. „Má původ v americkém Plymouthu u Bostonu, odkud pochází plemeno. Je výjimečné tím, že bylo vyšlechtěno jako první, zhruba před 150 lety v USA. Je odolné pro horské a podhorské prostředí, nemrzne mu hřebínek jako jiným,“ přibližuje Miloslav Hertl. „Klub, který se věnuje chovu plymutek, je nejstarší u Českého svazu chovatelů. Má 110 let a 120 členů. S Američany jsme neustále v kontaktu,“ pokračuje.

Pečoval o tři stovky zvířat

Miloslav Hertl je předsedou krajského a okresního sdružení Českého svazu chovatelů. Doma chová drůbež, husy, králíky, holuby, ovce. „Dříve jsem měl tři sta zvířat, teď už tolik ne,“ povídá. „Jsem důchodce, tak mám na ně čas. Když žila máma, tak se o zvířata starala ona, já jsem chodil do práce,“ dodává.

Šampion z Kohoutova se mu vylíhl doma, jeho vajíčka nakoupil na chovatelské výstavě. Letos je na světě druhým rokem. „Věk poznáte podle kroužků. Evropská komise nařídila, že každý rok má určitou barvu. Kohout se vystavuje pět let, potom ho chovatelé likvidují. Když je to šampion nebo vzácné plemeno, tak se nechává dožít,“ upřesňuje český expert přes chov, který každoročně působí jako garant celostátní výstavy drůbeže na výstavišti v Lysé nad Labem a má doma řadu trofejí i z mezinárodních soutěží za kohouty a slepice.

Krvavé souboje soků

Obvykle u něj žadoní rybáři, kteří mají zájem o pěkná pérka. „Mají je na muškaření. Píšou mi, jestli nebudu zabíjet kohouty, že by měli zájem o hlavy a krk. O krk je největší zájem, tam jsou jemnější pírka,“ říká Miloslav Hertl.

Nejkrásnější kohout Trutnovska rád sezobe pšenici, vojtěšku, kukuřici, rozdrobený chleba, housky, ale i trávu. „Potřebuje kurník a slepičky. Tak 12-15, aby jich měl. Svolává je k žrádlu,“ popisuje. Umí se také pěkně rozparádit, jiného soka ve svém teritoriu nevidí rád. Je dominantní. Když spatří na dvoře jiného kohouta, žene ho pryč. Jak to vypadá, když se potkají dva kohouti na jednom smetišti? „Jsou hodně agresivní. Jdou tvrdě do sebe, až mají laloky a hřebeny krvavé,“ líčí.

Nejdřív 22 stánků, nyní 200

Tradice řemeslných trhů v Kohoutově je spjata s otevřením Keramického studia Jarmily Tyrnerové. První trhy orientované převážně na keramické výrobky se zpočátku konaly na zahradě keramické školy. Jak postupně počet trhovců vzrůstal, přišla i myšlenky vzít trhy pod patronát obce. A tak se v obci, která je spjatá s tradicí košíkářství, jednou ročně sjíždějí trhovci různých řemesel.

První Lidová řemesla, uspořádaná obcí, se konala v roce 1995 o počtu 22 stánků a 300 návštěvníků. Letos předváděla řemesla jako hrnčířství, malba, modelování, drátování, práce se slámou, kovářství, paličkování, výroba kovových šperků a mnohá další 200 trhovců. Do Kohoutova, který se kvůli Lidovým řemeslům uzavřel v sobotu pro motoristy, aby návštěvníci mohli volně korzovat obcí, zamířilo letos šest a půl tisíce návštěvníků ve věku od 15 do 70 let. A k tomu řada dalších v nižší i vyšší věkové kategorii. „Návštěvnost byla srovnatelná jako před dvěma lety. Tento stav se jeví jako vcelku optimální, aby člověk viděl a nakoupil, co potřebuje a vesnicí se dalo projít bez rizika ušlapání,“ tvrdí za organizátory Pavel Horáček, místostarosta Kohoutova a doplňuje: „Mění se snad jen to, že stále více návštěvníků zůstává skoro celý den a nebere Lidová řemesla jen jako rychlý nákup. Zůstávají na doprovodný kulturní program třeba celý den.“