Uklízí veřejná prostranství, sečou trávu, vynášejí koše. Aby si udrželi základní návyky, aby věděli, že chodit do práce je normální. Smysl Veřejně prospěšných prací je jasný a dobrý. Ale co dělat, když se někomu dělat nechce?

DOKOLA KOLEM

„Požádala jsem Úřad práce o doporučení osmi uchazečů. Předpokládala jsem, že se čtyřmi se dohodnu. Dostavili se dva, z toho jeden s nemocnou kyčlí a rukou po úraze. Běžně potřebné sekání by nezvládl. Zůstala jen jedna paní, ke které se později přidala dcera," říká starostka Zlaté Olešnice Eva Kmiećová.

„Pak čekáte, až se s doručenkou dostaví další. Z Úřadu práce za týden volají, jestli je místo obsazené. Není, nikdo nepřišel. Za další týden se objeví pán, co už ve dveřích pomalu předstírá infarkt, právě vyhřezlou ploténku a podobně. Jasný, nepřijat ze zdravotních důvodů," popisuje realitu Eva Kmiećová.

Když už se více či méně početnou skupinu podaří dát dohromady, je třeba ji zaučit a vybavit. Navíc dotyční často nemají ani na autobus, aby do práce dojeli. „Všem jsme poskytli zálohu 1000 korun na dopravu," dodává starostka Zlaté Olešnice.

A co za to? „V 8 jdou s nářadím na místo práce, v 10 ho odkládají a odcházejí na svačinu, pauzu si udělají klidně dvě hodiny. Konec pracovní doby si řeší po svém. Domlouváme jim, opět je nachytáme, jak odjíždějí dřív, poslední varování. A v pondělí oznámí, že končí. Všichni do jednoho," uzavírá Eva Kmiećová.

Podobné zkušenosti mají i v jiných obcích a městech. „Měl jsme požadavek na dvanáct lidí. Přišlo jich osm, z toho už jsou čtyři nemocní," potvrzuje Radek Ilchmann z Technických služeb Žacléř. „To, co běžně stíhaly za křoviňákama hrabat dvě ženský, teď nestíhají čtyři chlapi. Nemluvě o kvalitě. Prostě nemají zájem. Máme požadavek na další lidi, ale nejsou. Proto letos nebudeme zametat silnice a chodníky," dodává.

„Ty, které jsem měl vloni a osvědčili se, vzít nesmím. Museli bychom je naplno zaměstnat, ale celoročně pro ně práci nemáme. Potřebujeme je jen na sezónu," nastínil základní problém Radek Ilchmann.

„Každoročně starostové volají po změně pravidel, ale nic se neděje. Není to chyba Úřadu práce třeba tady v Trutnově, ale celkového nastavení systému. Mnozí nezaměstnaní totiž mají víc, když sedí doma. A to není příliš motivující nejen pro ně, ale ani pro všechny ostatní," poukazuje Eva Kmiećová.

CÍL - NORMÁLNÍ PRÁCE

„Veřejně prospěšné práce jsou kvalifikované jako krátkodobá pracovní příležitost a my na ně dáváme uchazeče, které nikde předtím nepřijali. Obce a města musí počítat s tím, že je potřeba větší dohled a trochu větší tolerance. Za to poskytujeme plný příspěvek," vysvětluje ředitel trutnovského Úřadu práce Václav Staněk a poukazuje na celkovou změnu situace.

„Poptávka po pracovní síle stoupá. Jsme zhruba na polovičních číslech než před dvěma lety. Ti, kteří chtějí dělat, místo bez větších problémů najdou. S ostatními je to složité."

To, že se některý pracovník osvědčí, je podle Václava Staňka splněním základního cíle Veřejně prospěšných prací. „Pokud má základní návyky a schopnosti, měl by nastoupit do stabilního zaměstnání a ne pracovat jen sezónně," říká.