Radek Drahný, mluvčí Správy Krkonošského národního parku a vedoucí oddělení styku s veřejností, je na svoje dílo patřičně hrdý. „Je to moje dítě," přiznává autor nové zářící knihy. „Krkonoše najdete na každé stránce. Považuji se za krajináře, který hodně zabíhá do detailů. Mnohé fotky nejsou typickými krajinářskými záběry, tak jak je známe od Ctibora Košťála nebo Jiřího Havla. Jsou to netradiční pohledy na tradiční místa," přibližuje. „Přestože jsou Krkonoše odfocené ze všech možných míst, kde mají fotografové vytlačené špunty od stativů, tak i v takto fotografovaném pohoří, jako jsou Krkonoše, se stále dají nacházet místa a náměty, které jsou neotřelé," říká.

PŘIBLIŽUJE MÉNĚ FREKVENTOVANÁ MÍSTA

Původní výběr probíhal z desítky tisíc fotografií. Ve finále se rozhořela bitva o zveřejnění z pětistovky záběrů. „S vydavatelkou z vrchlabského grafického studia byly vybrány ty, ke kterým mám vazbu a považuji je za technicky a kompozičně dobré, jsou to fotky s příběhem. Zkouším trochu posunout knihy o Krkonoších dál tím, že na několika řádcích se snažím čtenáři přiblížit proč, kdy a jak se snímek pořizoval," vysvětluje svůj postoj. „Použil jsem pouze ty fotografie, které může vyfotit běžný turista. Nejsou tam záběry ze zakázaných zón, kam se lidé nedostanou. I z tohoto důvodu jsem chtěl zařadit do knihy méně obvyklá místa. Mnohá z nich jsou z lokalit, které lidé třeba ani neznají. Spousta knížek představuje nejkrásnější místa Krkonoš. Sněžku, rašelinná jezírka, hradby atd., já jsem se snažil přiblížit spíše méně frekventovaná místa, jako potoky, vodopády a podobně."

Jan Braun