„Podle mě už komunisté nemají lidem co nabídnout. Vezou se na demokratickém systému. Co nabídnou? Novou revoluci? Na to lidé neslyší. Dříve měli komunisti silnou členskou základnu. Dnes se tato základna zeštíhluje i přirozenou cestou,“ uvedl psycholog Jan Lašek.

Zklamání z polistopadového vývoje prý cítí hlavně starší generace. „Ta měla v roce 1989 pocit, že se bude mít jen bezvadně, skvěle a že to půjde rychle. Je to ale o nás a my zůstáváme stejnými osobnostmi jako v mládí, nic se nemění. Tohle byla nutná deziluze,“ podotkl.

Ačkoli voličů KSČM ubývá, stále jsou slyšet hlasy, že za „komunistů bylo líp“. Podle Laška patří lidem, kteří se měli za minulého režimu dobře nic jim totiž nechybělo nic neznali a nic nemohli.

„Je to trochu klišé. Musíme si uvědomit, že tito lidé byli minimálně o osmadvacet let mladší, na vrcholu sil, i toto hraje svou roli. Tyto dvě doby jsou však neporovnatelné,“ poznamenal.

Polistopadové nadšení mohl také například utlumit fakt, že znovunabytou svobodu si lidé nespojili i s vlastní zodpovědností. „Lidé si svobodu možná nespojují i s morální zodpovědností. I to může vést k rozčarování ve společností,“ ohodnotila porevoluční vývoj české společnosti historička Martina Opršalová Dašková.

Lidé byli plni nadějí. Dnes vzpomínají na Václava HavlaZdroj: Archiv manželů Feješových

Lidé byli plní nadějí. Dnes vzpomínají na Václava Havla

Trutnovsko - Pamětníkům sametové revoluce se v těchto dnech vybavují vzpomínky na dobu, ve které šlo takříkajíc o všechno. „Bylo mi devatenáct, v květnu jsem předtím ukončil vojenskou službu. Listopad jsem prožil na náměstí v Trutnově, jako většina z nás v regionu. Byl jsem nadšen novou situací,“ vzpomíná fotograf Robert Feješ z Mladých Buků. „Po revoluci jsem se zapojil do Občanského fóra a se svým otcem vylepoval různé letáky. Byl jsem rád, že se Václav Havel stal prezidentem. Jeho slova- ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí mám v srdci dodnes a navštěvuji pietní místo na Hrádečku,“ dodává Feješ. To jeho manželka Jaroslava, autorka několika knížek, kvůli nemoci tehdy revoluční dobu prožívala u televize. „Bylo mi sedmatřicet a vůbec jsem nedoufala, že něco takového ještě přijde. Pokusů bylo i předtím několik, ale nedopadly. Václava Havla jsem znala osobně, pro mě to byl na funkci prezidenta jediný spolehlivý člověk. Ale také snílek. Po revoluci jsem na poště, kde jsem pracovala, založila Občanské fórum a stala se jeho mluvčí. Byla jsem plná elánu a odhodlání, jako každý v té krásné době. Teď je ale vše jiné. Zdá se, že lež a nenávist zase vítězí. Doufám, že opět přijde lepší období,“ přeje si Jaroslava Feješová.