Ve sněmovní lavici strávil Robin Böhnisch čtrnáct let. Teď usedne do křesla šéfa Správy KRNAP. K přírodě měl vždycky blízko, vystudoval trutnovskou lesárnu. V Krkonoších je doma, pochází z Mladých Buků.

„Sněmovní lavice je tak trochu nešťastný termín, který navozuje představu, že poslanec jen sedí v cimře s dalšími 199 lidmi a škrábe se v uchu. Ve skutečnosti je to ale velmi pestrá a zajímavá práce, zejména pokud ji berete vážně,“ tvrdí v rozhovoru pro Deník bezprostředně po jmenování. „Během čtrnácti let jsem dvě volební období působil na pozici místopředsedy výboru pro životní prostředí a v uplynulém období jsem byl jeho předsedou. Po celou dobu jsem byl v úzkém kontaktu se správami našich národních parků, můj nejoblíbenější Krkonošský nevyjímaje. Nová role, ke které mám velký respekt, nebude tedy krokem do neznáma. Těším se na ni a bonusem k tomu je, že budu víc doma,“ říká. Ve funkci střídá Jana Hřebačku, jenž řídil KRNAP deset let.

Jakou koncepci jste předložil výběrové komisi a ministrovi?
Odkrýt naplno předloženou koncepci je na výběrové komisi. Můžu snad prozradit, že jsem nenabídl revoluci, ale evoluci. Svou prezentaci jsem postavil na tom, že není třeba za každou cenu rozbíjet fungující systém. A přidal něco, čemu se moderně říká „out of the box thinking“. Kde kdo pro to dnes hledá vhodný český ekvivalent, přitom na trutnovské lesárně se tomu dávno říkalo obrana proti provozní slepotě. Prostě něco nápadů a inovací, které se lépe objevují člověku zvenčí, než rutinérovi z praxe. Není v tom nic negativního, je to prostě známý fakt.

Robin Böhnisch
Krkonošský národní park povede Robin Böhnisch

Na post ředitele kandidovali čtyři pracovníci Správy KRNAP, včetně dvou náměstků. Ministr upřednostnil vás. Nebude to problém pro vzájemnou spolupráci?
Pan ministr Brabec respektoval návrh výběrové komise, stejně jako tak učinil u jiných výběrových řízení v jeho resortu, naposledy v případě ředitelů Výzkumného ústavu vodohospodářského a Českého hydrometeorologického ústavu. Že jsme si byli ve výběrovém řízení konkurenty i s pracovníky Správy KRNAP, nevidím jako problém. Všech v konkurzu zúčastněných si velmi vážím, obdivuji jejich práci a myslím, že budeme schopni spolupracovat velmi dobře. Doufám, že ani oni mě nevnímají jako nějaký cizorodý prvek.

Na co se v pozici ředitele zaměříte?
Hlavní úkoly nám narýsovala novela zákona o ochraně přírody a krajiny, schválená letos na jaře. Budeme se na Správě KRNAP soustředit na dokončení návrhu nové zonace a její dohodnutí s krkonošskými obcemi. Obdobně nás čeká navržení a dohodnutí klidových území a také zásad péče o národní park. Budeme pokračovat v údržbě bezlesí, stejně tak si hýčkat i naše lesy. V souladu s prioritami předchozí i této vlády budeme pracovat na udržení vody v krajině. Je toho spousta.

Které kroky plánujete nejdříve ve své funkci?
Rád bych se postupně setkal se všemi 244 kolegyněmi a kolegy ze Správy, navštívil pracoviště po celých Krkonoších a samozřejmě se seznámil s Andrzejem Rajem, ředitelem polského Karkonoskiego Parku Narodoweho a jeho týmem. Všechny čtyři naše národní parky jsou bilaterální, jsou oknem do Evropy a světa a tento jejich rozměr bychom měli rozvíjet.

Plánujete radikální změny?
Výběrové komisi jsem nabídl evoluci, k radikálním změnám se nechystám a asi je ode mě také nikdo neočekává. Potřebu dílčích změn přinese čas a s nimi se společně s týmem Správy budeme postupně potýkat.

Budete v kontaktu s odcházejícím ředitelem Janem Hřebačkou? Je pro vás jeho úspěšné působení inspirací?
Rozhodně. To, že zůstaneme v kontaktu, už jsme si stihli slíbit. Práce Jana Hřebačky je mi v mnohém vzorem, zřejmě už každý další ředitel Správy KRNAP bude v budoucnu poměřován právě s ním. Zejména v počátcích svého působení se Honza Hřebačka musel vypořádat s požadavky na redukci pracovních míst, velmi racionálně upravil organizační strukturu Správy. A co je velmi důležité, pomohl mezi Správou a krkonošskými obcemi nastavit vztah postavený na partnerství a důvěře. To je velmi důležitý a velmi křehký odkaz, o který je třeba nadále pečovat.

Stál jste za novelou zákona o ochraně přírody a krajiny, její schvalování provázely protipólné reakce. V čem je výhodná?
Letos schválená zákona o ochraně přírody je pro národní parky velmi důležitou normou. Jasně definuje pravidla jejich fungování a například zonaci přibližuje představám Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN. Managementová zonace je srozumitelnější i pro návštěvníky. Říká jim, čeho v jaké zóně chce správce chráněného území docílit. Skoro dva roky jsem byl ve Sněmovně zpravodajem této normy. Byla to neobyčejná škola, kterou by si měl projít každý poslanec. Jen málokterý zákon byl tak dobře diskutován a také málokterý zákon se vrátil do Sněmovny ze Senátu a pak také od prezidenta republiky. A přitom se ve všech hlasováních nakonec našla až překvapivá většina na jeho podporu. Společně s nebývalou společenskou podporou to dává správcům přírody velkou motivaci pro jejich práci.

Jan Hřebačka vedl Krkonošský národní park od roku 2008. "Vytvořil jsem si kolem sebe tým velmi schopných lidí, to bylo pro mě hrozně důležité," říká.
Končící šéf národního parku Jan Hřebačka: Příroda udělala kotrmelec

Co přinese a změní nová zonace národního parku?
Namísto tří zón označených číslicemi zákon počítá se čtyřmi slovně definovanými zónami. Jde o zónu přírodní, zónu přírodě blízkou, zónu soustředěné péče o přírodu a zónu kulturní krajiny. Zákon zároveň určuje správci i návštěvníkovi mantinely chování na tom kterém území. Nově budou navíc vymezována klidová území, která mohou být vyhlášena po různě dlouhou dobu v různých zónách. Zákaz pohybu mimo vyhrazené cesty, který platil v 1. zóně, je nově vázán na klidová území. Budu-li konkrétní, ve Dvorském lese na Rýchorách bylo možné pohybovat se jen po vyznačené cestě, protože šlo o 1. zónu. Zatímco jiné dosavadní 1. zóny, dnes zóny přírodní, pokryje klidové území a režim zůstane prakticky stejný, ve Dvorském lese klidové území pravděpodobně vyhlášeno nebude. Dvorský les a třeba také Boberská stráň tedy budou přístupné i mimo vyznačené cesty.

KRNAP má spustit projekt Krkonoše nejsou parkoviště. Co si od toho slibovat?
Projekt Krkonoše nejsou parkoviště není nějakou ad hoc akcí Správy KRNAP, jde o naplnění společné deklarace Správy a krkonošských obcí, diskutované intenzivně v posledních letech, včetně zasedání Rady parku v roce 2016. Vjezd a setrvání vozů na území parku, zejména jeho nejcennějších částí, představuje narůstající problém nejen pro pěší turisty, ale i pro řadu obyvatel národního parku. Krkonoše prostě nemají kapacitu zvládat nápor aut, kterými se někteří návštěvníci dopravují do ubytovacích kapacit v nejvyšších polohách. Vrátit se například k praxi, kdy si ubytovatelé pro své hosty dojeli do nižších poloh, je možná méně komfortní, ale zcela v souladu se zájmem ochrany Krkonoš.

Nebude příliš přísné zneprůjezdnit některé cesty, jak plánuje materiál Optimalizace dopravní sítě na území národního parku?
Jde o zabránění nelegálním vjezdům. Pro ty, kteří v současnosti oprávnění mají, se, pokud vím, nic nezmění. Opatření se nedotkne ani majitelů a nájemců nemovitostí. Krkonoše jsou relativně malé hercynské pohoří uprostřed Evropy, provozovat horskou autoturistiku lze bezpochyby jinde. V Krkonoších by se měli především komfortně cítit pěší turisté.

Počet návštěvníků hor setrvale narůstá, je to dobré znamení pro české hory?
Zájem o české hory je samozřejmě milý. A to nejen proto, že pomáhá prodeji a propagaci místních produktů a celkově rozvoji lokální ekonomiky. Na druhou stranu pohyb turistů také představuje pro horskou přírodu zátěž. Českou stranu Krkonoš navštíví ročně 5 – 6,5 milionu turistů, celé Krkonoše pak asi 10 miliónů. Vrchol Sněžky tak či onak ročně zdolá asi 750 tisíc lidí. Stalo se zvláštním zvykem oslavit kde co výšlapem na Sněžku. V sezoně na vrcholu ani nerozpažíte, aniž byste někoho neuhodili. Vrchol Sněžky a jeho bezprostřední okolí může na laika působit jako místo takřka bez života, kterému nelze prakticky ublížit, ale tak to rozhodně není.

Čekají turisty regulace?
Určitý regulativ představuje samotná zonace a technická řešení v terénu, v případě vrcholu Sněžky je regulátorem také kapacita lanovky. S otázkou regulací úzce souvisejí i cesty a jejich stav. V případě, že jsou cesty v pořádku, nemají lidé potřebu hledat alternativy a poškozovat přírodu. Správa pečuje asi o 1340 km různých cest. Rostoucí roli přikládám výchově a osvětě. A nejde jenom o výchovu a vzdělávání školáků. Soudě například podle nepořádku na cestě mezi Luční boudou a Sněžkou by stálo za to i dospělým připomínat některá základní pravidla pro horskou turistiku včetně onoho „co si přineseš, to si taky odnes“. Zájmem Správy KRNAP ale rozhodně není vyhnat turisty z hor.

Kam byste návštěvníky hor zavedl?
Krkonoše nepředstavují jen severskou tundru nejvyšších poloh. Také například v zóně soustředěné péče a v zóně kulturní krajiny je k vidění celá řada přírodních krás. Konečně systematická příprava a nabídka atraktivních cílů v nižších polohách je jedním z mých zájmů jako prevence velkého tlaku na nejvyšší partie hor. Mojí srdeční záležitostí jsou Rýchory a jejich údolí, například Antonínovo nebo Albeřické s jejich krásnou architekturou.

Správa KRNAP disponuje sítí muzeí, které připomínají tradice na horách. Centrální krkonošské muzeum ve Vrchlabí bude ovšem na čtyři roky zavřeno kvůli radikální rekonstrukci. Jak využijete ta další?
Krkonoše, to není jen příroda, ale také život a práce jejich obyvatel, folklór a architektura. Seznamovat návštěvníky také s tímto rozměrem našich hor patří k naší práci. Těším se, že si krkonošská muzea po letech projdu a popovídám si s jejich pracovníky. V budoucnu bych se rád pustil do ještě větší propagace díla Františka Kavána, jehož solidní sbírku spravuje jilemnické muzeum. Co se týče muzea ve Vrchlabí, doufám, že se nyní už věci naplno rozhýbou. Jako školák jsem byl kdysi unešený expozicí Kámen a život, která představovala tehdejší středoevropskou špičku. Ani nová expozice by neměla v celoevropském kontextu rozhodně zapadnout.