Brzy pochopil, že začíná okupace Československa. Mezi prvními poznal tanky T34/85 ze známého televizního seriálu Čtyři z tanku a pes. Velkými bílými písmeny měly totiž na věži napsaná jména Němen a Rudy. „Krátce poté, co jsme s tátou sledovali první projíždějící techniku, si pro mě přijeli kolegové, že musím do služby, protože je vyhlášená pohotovost,“ vzpomíná.

První chvíle strávil marným čekáním na služebně. Chyběly rozkazy. Teprve později dostal za úkol „hlídat“ barikádu z hořících pneumatik, kterou Trutnované postavili u dnešního kina Vesmír. „Byla tam spousta kouře a zápachu, lidé od toho byli špinaví a smradlaví. Vládla tam úžasná solidarita. Jedno auto přivezlo rohlíky, druhé salámy, a další zase mléko. Diskutovali jsme, nadávali, u toho jedli, a čekali na další kolonu,“ popisuje.

Mimořádné okamžiky dokonce změnily pohled obyvatel města na SNB (Sbor národní bezpečnosti - dobové označení policie). „Prostě nás lidi v těch chvílích nevnímali jako represivní složku, která lidi buzeruje, ale brali nás, jako že jsme jedni z nich. To bylo fakt výjimečné,“ pamatuje si.

Jako muž v uniformě se ale dostal do situací, kdy mu šlo o život. Například, když se demonstrativně otočil zády k projíždějící armádní koloně. Stejně jako to dělali civilisté. „Jenže jeden lampasák seskočil z transportéru, chytil mě za rameno, otočil mě a začal na mě křičet, že se nemám stavět zády k polské armádě, že mě zastřelí a sáhnul po pistoli. Jenže já po ni sáhnul taky, a byl jsem naštěstí rychlejší. Asi ho to zaskočilo, mávnul rukou a odešel. Byla to prostě automatická reakce v pudu sebezáchovy. Radši si ani nepředstavuju, co by se dělo, kdyby po mě začali střílet z toho transportéru. Neměl bych šanci,“ říká.

V tu dobu už Trutnovem kromě polské armády táhla i ruská s modernějšími tanky T-54 a T-55. Při návratu domů si je chtěl Kopecký vyfotit z okna svého pokoje. Několik barevných snímků sice pořídil, ale musel si přitom dávat velký pozor. „Přímo na ulici fotil také dnes už známý fotograf Bohdan Holomíček. Z jednoho tanku ale najednou vyskočil voják, a aparát mu vytrhnul z ruky. Aby si mě taky nevšimli, radši jsem se přitom schoval za zábradlí,“ pamatuje si.

Odpor Trutnovanů ale nekončil. Okupanty mátli otáčením směrovek, jednu z barikád zpevnili sovětským tankem strženým z podstavce pomníku ke druhé světové válce. Ne vše se ale dařilo. „Někdo prorazil nádrž s palivem na zadní části tanku. Mysleli jsme, že to při průjezdu ohnivou barikádou blafne, ale nechytlo to,“ říká Petr Kopecký.