Skoro třicítka občanů ze zdejší oblasti, převážně z osad Filka, Protivny a Bobova, přišla poděkovat k bývalé škole v Mukařově zástupcům Libereckého kraje, Vodohospodářského sdružení Turnov, stavební firmě Dvořák i maloskalskému místostarostovi Petru Votrubcovi za výstavbu nového vodojemu a čtyři a půl kilometru dlouhého výtlačného a gravitačního vodovodního řadu pro trvalé zásobování 38 usedlostí, které jsou roztroušeny ve složitém kopcovitém terénu. Celou akci milionem podpořily Liberecký kraj a Obecní úřad Malá Skála, skoro šesti miliony turnovské VHS a pět přišlo z dotace Ministerstva zemědělství ČR.

Malá slavnost se vyznačovala atmosférou spokojenosti, jež by nezasvěceného diváka notně překvapila. Místostarosta Votrubec nám ukázal dopis manželů Bartůňkových z Mukařova, kteří v zastoupení ostatních občanů všem stavitelům poděkovali. Podle Votrubce se totiž někteří lidé marně dožadovali obecního vodovodu už před desítkami let.

„Je tady členitý povrch, jednotlivé usedlosti jsou proto od sebe vzdálené, a hlavně všechny jsou na kopcích. Často není jednoduché se k některým dostat, natož jim postavit vodovod. Práce to opravdu nebyla jednoduchá pro projektanty Ateliéru 4 z Jablonce nad Nisou, tím spíše pro stavební firmu, která svoji úlohu zvládla naprosto bezvadně. Avšak bez dotací bychom se do toho pustit vůbec nemohli,“ upřesnil místostarosta.

Podle něj situace dozrála v době, kdy poklesla hladina spodních vod a hrozilo, že voda v soukromých studnách může být závadná. „Kupodivu část vodovodu, stavěná v letech 1920 až 30 je ještě kvalitní, na další se už zřejmě šetřilo. Nové vedení by mělo vydržet minimálně třicet let,“ soudí Votrubec.
Přítomný Milan Podzimek, náměstek libereckého hejtmana, vtipně k všeobecnému veselí poznamenal, že on svůj slib splnil, nyní by měl do Mukařova ještě vyspravit přístupovou silnici, která je po zimě hrozná, jeho kolega Martin Sepp, ale to je opět otázka jeho resortu a hlavně peněz.

Občané konstatovali, že všichni pracovníci Dvořákovy firmy byli šikovní, velmi slušní k občanům a hlavně pracovali rychle. Jejich slova nám potvrdil i místní občan František Hádek: „Většina z nás měla svoji vodu ve vlastních studnách, ale stejně jsme se s ní nadřeli. Bydlím tu teprve 48 let, na ledacos jsem si už zvykl, ale teď si teprve budeme čisté vody vážit. Také firma, která tu pracovala, byla bezvadná, to se dnes už opravdu nevidí.“

Otakar Grund