„Před pár okamžiky jsme si u památníku osvobození připomněli ukončení nejhoršího konfliktu v dějinách lidstva. Ne náhodou jsme dnešní den zvolili také pro slavnostní akt ocenění muže, který ve svém životě prokázal ohromnou osobní statečnost a morální sílu. A to jak za války, tak i v následujícím období.

Žije skromně a nenápadně mezi námi, přitom jeho životní pouť je hodna velké úcty a obdivu,“ uvedl starosta Adamec na úvod slavnostního aktu ve Staré radnici.

Oceněný Jan Plovajko prošel za války od Buzuluku až do Prahy. Byl několikrát raněn, bojoval v Dukelském průsmyku i u Liptovského Mikuláše. Předtím ho však vyslýchala sovětská NKVD a strávil tři roky v gulagu. Potom zase neušel pozornosti komunistů a StB.

V loňském roce, 28. října, obdržel od prezidenta republiky Václava Klause nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva.

Čestné občanství je nejvyšší pocta, kterou město Trutnov uděluje. V minulém roce ho získal Václav Havel, předtím například první polistopadový starosta Trutnova Gustav Hillebrand. Uděluje ho zastupitelstvo na základě podnětů rady města, která předkládá návrh na doporučení členů zastupitelstva, občanských iniciativ a sdružení nebo občanů.

Udělení čestného občanství přirozeně navazuje na nejvyšší státní vyznamenání, které Jan Plovajko obdržel v loňském roce. „Zastupitelé Trutnova tím vyjadřují úctu k vašemu pohnutému osudu a k vaší obrovské osobní statečnosti a celoživotní morální zásadovosti,“ dodal starosta Ivan Adamec na závěr slavnostního setkání.

Jan Plovajko se narodil v roce 1922 v obci Tuří Bystrá na Podkarpatské Rusi. Po záboru Maďary utekl do Sovětského Svazu s cílem bojovat proti okupantům. Byl však zajat a vyslýchán NKVD, následně byl odsouzen ke třem letům těžkého žaláře na Sibiři. V roce 1943 byl propuštěn do vznikající československé armády.

Po válce se rozhodl v armádě zůstat. Následovalo několik míst působení až byl odvelen do Trutnova na pozici velitele kasáren. Zde jej zastihly události roku 1948. Komunisté se ho nejprve snažili získat ke vstupu do strany a ke spolupráci při čistkách v armádě. Po odmítnutí ale následovaly represe ze strany Státní bezpečnosti. V roce 1950 byl z armády propuštěn a až do důchodu vykonával různá dělnická povolání.