Za rok mu bude 30, ale když mluví, neslyšíte mladého člověka na vrcholu sil, nýbrž hořký hlas zlomeného muže, který zaprodal polovinu svého života drogám. Ty mu ukradly vzpomínky, zničily psychiku, podlomily zdraví a načrtly nejasnou budoucnost plnou otazníků. Přestože tvrdí, že pět let už se tvrdých drog nedotkl, pachuť promarněného mládí zůstala. Přežívá jako invalidní důchodce, protože nikdy pořádně nepracoval, bere 3 tisíce měsíčně. Spolupracuje s policií, ale sám ví, že patrně skončí u soudu s podmínkou, neboť se sám udal, že v Turnově distribuoval marihuanu. V naprosto otevřeném rozhovoru dává Stanislav Rojík nahlédnout do duše feťáka i drogové scény na Liberecku.
Když jsme se bavili naposledy před pěti lety, byl z tebe čerstvě vyléčený narkoman. Jak vypadá život člověka, který je deset let závislý na drogách a pak s tím sekne?
Když jsem přestal s drogama, za což mimo jiné vděčím farářovi turnovského sboru Jednoty bratrské Petru Boudnému, zkoušel jsem chodit do práce. Chvíli jsem dělal v kolínské automobilce, vyzkoušel jsem víc prací. Nějak to nešlo. Do toho jsem dost kouřil a pil denně litry energy drinků. Takže jsem znovu skončil v terapeutické komunitě White Light v Mukařově mezi Ústím nad Labem a Litoměřicemi. A teprve tam mě dali dohromady.
Co jsi mezitím prožíval? Abstinující feťák to má asi dost těžké.
Dělalo mi problém ujít sto metrů do kopce. Byl jsem udejchanej kuřák vytřískanej po Piku a práškách. Když člověk abstinuje, nic neprožívá. Máš deprese, halucinace, psychózy a další problémy. Zapomeneš, kdo jseš. Dojde u tebe ke změnám chování, feťákům měkne mozek.
Životní pouť Stanislava Rojíka29Za necelých 29 let života stačil Stanislav Rojík vyzkoušet snad všechny myslitelné drogy. Ve 12 poprvé ochutnal alkohol a cigarety, ve 14 přešel na marihuanu. Od 16 let bral psychofarmaka. Nejprve byl studentem gymnázia, v něm nepokračoval a šel na stavební školu v Semilech. Odtud ho vyhodili a on skončil v Harrachově jako učeň oboru mechanik lesních strojů. Zde se seznámil i s lysohlávkami a v 17 letech byl poprvé hospitalizován na psychiatrii. Pak odjel do Prahy, kde prodával drogy, bral amfetamin, extázi a navštěvoval technopárty. V 18 letech poprvé vyzkoušel pervitin. To bylo v době, kdy se přimotal i k požáru lesní chatky v Turnově, kde nešťastnou náhodou uhořel jiný chlapec. Ve 20 letech poprvé skončil v terapeutické komunitě White Light, odtud ale utekl zpět na ulici, kde fetoval dál. Chtěl se zabít a pobyl i v léčebně Kosmonosy. Zažil celkem 24 hospitalizací. Až ve 22 letech jej osud zavál k babičce do Turnova, kde začal chodit na turnovskou faru. Uvěřil v Boha a začal abstinovat. Opět se přihlásil do White Light a léčbu dokončil. Dnes už nepije alkohol, nekouří cigarety, pouze občas marihuanu. A chce začít žít život,o němž skoro 30 let nic nevěděl. |
Tyhle následky braní drog už máš asi trvale, viď?
Mám úzkostné stavy. Musel jsem si nechat udělat nové zuby, vlivem odvápnění jsem o ně přišel. Mozek už je vyčerpanej, huba mi ještě pořád po Piku mele, ruce se kroutí.
Ty ses chtěl drogami sám zničit, viď?
Nevěřil jsem, že můžu přestat. Ale viděl jsem, co to se mnou dělá. Tak jsem se tím fetem chtěl zdevastovat, abych umřel. Tenkrát mi chyběla víra v život. Až jsem si nakonec uvědomil, že buď skončím s drogami, nebo s životem. Dneska už abstinuju sám, bez pomoci komunity nebo léčebny. Snažím se v přítomnosti prožívat jen ty dobré věci. Z nich se časem stane minulost a ty pak máš hezké vzpomínky a nemáš chuť to už měnit. Takže drogy nepotřebuju.
Ale marihuanu pořád kouříš.
Jo, tu mám jako berličku. Nepovažuju to za tvrdou drogu. Hulí tady úplně každej a teď nepřeháním.
Kolik lidí v Čechách bere drogy?
Jak jsem řekl, skoro každej mladej hulí trávu, každej druhej chlastá a kouří cigára. Závislejch na perníku (pervitin, piko) je moc, ale číslo neumím odhadnout. Když tu tenkrát byl CzechTek, tak jsem radši jel na Benátskou noc, protože to bylo zrovna období, kdy jsem přestával s fetem, tak abych mu nebyl vystavenej. No a tady mi dvanáctiletá holka dala do žíly perník. (hořce se uměje)
Co za další drogy kromě pervitinu a marihuany se dá v Čechách běžně sehnat?
Tripy, kokain, ketamin, lysohlávky.
Proč to tak je?
Hele já nevim, nejsem psycholog. Lidi mají problémy, těžko se jim žije. Slušný člověk nemá u nás šanci. S prací, s penězi. Tak lidi hledaj únik. A ten najdou v drogách.
Jak těžký je drogy sehnat?
Seženu je okamžitě, a to už je přitom neberu! Na hodně místech úplně hned. Herny, bary, některý místa. Mám plnej telefonní seznam lidí co dodaj teď hned hulení. O perník už se nezajímám.
A ty sám jsi drogy prodával?
Já prodával jenom trávu, tím jsem konkuroval perníkářům, což jsou taky dealeři, ale prodávaj to draze a investujou to do výroby pervitinu. Já snižoval cenu. Měl jsem ji nastavenou tak, abych si sám zadarmo zahulil, aby to pokrylo moje náklady. Nebyl to můj zdroj příjmu. Hlavně jsem tím prodejem trávy ničil ty velký svině, co prodávaly perník.
Jak to? Není to spíš jen alibismus?
Nelíbilo se mi, za jaký neuvěřitelný prachy se tráva prodávala. Já jim konkuroval a některý jsem i zničil. Veškerý prachy z prodeje trávy končej u perníkářů. Proto.
A není droga jako droga?
U perníku už jde o život, člověče. Perník je zbraň. Když se chci dnes jakožto bývalý uživatel tvrdých drog projít po parku, tak nemůžu. Všude potkávám lidi, který fetujou. Mrzí mě, když vidím mladý lidi na piku, který pak potkáš v léčebně.
A chceš mi tu tvrdit, že to nikdo neřeší?
Jde o to, že nikdo neřekne, jak je perník nebezpečnej. Mladí to nevědí. Nevidíš policajta, kterej by sebral namátkově dealera. Přitom je to společnost lidí, která je na sobě závislá už od začátku: vařič - dealer - překupník - závislý. To je de facto organizovaný zločin.
Standa a jeho zkušenost s BohemPetr Boudný, kazatele Jednoty bratrské v Turnově o Standovi řekl:Poznal jsem ho v parku na podzim 2004. Standa patřil do skupiny mladejch, kde se kouřila tráva a sem tam něco „silnějšího" a beze smyslu vysedávali v parku. Čas od času jsem jim donesl pití nebo buchty (z kamarádovy svatby) atd. a snažil se je zdravě nakopnout k něčemu pozitivnějšímu a smysluplnějšímu. Někdy na začátku léta neměl kde spát, tak jsem ho nechal přespat na faře a v noci měl sen (já věřím, že od Boha), kdy se mu promítl jeho dosavadní život se všema průserama a chybama a bolestma a měl potřebu prožít odpuštění a dát nějaké záležitosti do pořádku (naschvál nepíšu které, jsou důvěrné). Pak nám to léto pomáhal ještě s dalšíma klukama s prací na střeše fary, sem tam navštívil naše bohoslužby, přišel na snídani nebo na večeři a snažili jsme se ho povzbudit k novýmu startu v životě. Něco opravdu prožil i duchovně a měl i nějakou zkušenost s Bohem, ale zároveň stále bojoval i s drogama a jinejma záležitostma z minulosti. |
A jakou roli v tom hraje policie?
Přehlíží to. Když jsem v Turnově prodával hulení a chodilo ke mně denně sto sedmdesát lidí pro sáček, nikdo mi za celou dobu nic neřekl. A to jsem dealoval na Havlíčkově náměstí přímo pod kamerama! Pak jsem se třeba dozvěděl, že v pátek bude o mně porada. Věděl jsem to týden dopředu. Je to turnovská ostuda. Tři roky mě nechali veřejně prodávat trávu. Nakonec, když jsem s tím skončil, jsem se musel jít sám udat.
Proč policie s člověkem jako ty nespolupracuje? Vždyť tu drogovou scénu znáš a pomohl bys jim pochytat lidi, o kterých se celou dobu bavíme.
Já už jsem dvanáct let policejní informátor. Nevím, nikdy mi nic nenabídli. Sám jsem vždycky riskoval, když jsem šel na fízlárnu a podával trestní oznámení na různý dealery.
A vedlo to k něčemu? O žádných odhalených varnách nebo zatčených narkobaronech moc neslyším…
Trvá to. Zájem policie prakticky neexistuje. Prachy z prodeje tvrdých drog obvykle končej za hranicemi, točí se v tom miliony.
Jak vypadá drogová scéna na Liberecku?
Prodává se tu nekvalitní předražená tráva a pervitin. Ten ale není čistej, je to svinstvo. Znám hodně patnáctiletých holek, co si občas šňupnou, zašlapou si za čáru.
Můžeš to popsat, jak probíhá veřejný prodej trávy? To si stoupneš před školu a nabízíš pytlíčky?
To spíš přijde někdo ze školy a prodá tobě pytlíček (smích). Trávu seženeš úplně všude. Kdybys chtěl, nebyl by problém ti sehnat trávu třeba za sto tisíc.
Kudy se to sem dostává?
Část si tady lidi dělaj sami. Gram hulení vyrobíš skoro zadarmo a na ulici ho prodáš za dvě stě padesát korun. Když denně prodáš padesát gramů, je to slušný živobytí.
Kolik stojí závislost na marihuaně, pokud si ji kupuješ?
U závislýho je třeba počítat s alespoň jedním gramem denně, takže řekněme dvě stě korun denně, tedy šest tisíc měsíčně. Pokud hulíš málo. Když do toho kouříš cigára a ještě chlastáš, je to v háji.
Co bys ty jako uživatel marihuany a bývalý konzument tvrdých drog navrhoval s tím dělat?
Já bych trávu zlegalizoval.
Kdyby to stát zlegalizoval, jak říkáš, určitě by to znamenalo další nařízení, omezení a stal by se z toho veřejný byznys.
Byznys, o kterým mluvíš, to ale už je, akorát ne legální. Všechno co popisuješ, už se děje. Kdyby bylo hulení legální a vyrábělo se medicínsky ve sterilním prostředí, spotřebuješ ho míň, nebudeš financovat výrobce pervitinu, naopak budeš dávat peníze státu a navíc si nebudeš ku*vit zdraví.
Stát ale investuje peníze do boje s drogami. Nemůže pak zároveň ty peníze vybrat prodejem drog, byť měkkých. Nemůže si přiznat, že zároveň s drogovou scénou bojuje a zároveň jí spoluvytváří, nemyslíš? Popřel by tím sám sebe.
Co ti k tomu mám říct? Marihuana je nelegální, kdyby byla dostupná za rozumný peníze třeba v lékárně, nekouřil bych ji, ale vařil bych si z ní jídlo a ještě formou zdanění přispíval tomuhle státu.
A nemyslíš si, že když bude „hulení" legální, dostane se k němu snadno i člověk, který by si to normálně nedal?
To už je věcí rodičů. Samozřejmě nesouhlasím, když vidím dvanáctiletý děcka, jak hulej…
Jak může člověk vypozorovat na svých dětech, že má problémy s drogami?
To ti neřeknu. O tom mluvit nechci. Já mám strach mít děti. Bojím se, že budou brát drogy.
Tak nechceš třeba udělit nějakou radu?
Nedoporučuju posílat děti hned při prvním problému do léčebny, tam se můžou naučit i to, co ještě neznají. Když ti dcera přijde v noci domů ožralá, tak nevíš, s kým spala. Když přijde zhulená, tak je vysmátá a maximálně se poblije. Takže v tomhle by mi třeba alkohol vadil víc.
Proč podle tebe dneska děti začínají s drogami tak brzo?
Často je to rodinný problém. Nebo tím, že v přepychu žijící děti se nudí, a proto zkusí drogy. Proto si myslím, že by měly být víc informovaný!
Co bude za pět let, až se třeba zase potkáme a budeme si povídat?
Tráva bude legální, perník možná víc trestanej.
Myslel jsem, co bude s tebou.
Chci chodit do práce, mít bydlení a holku. To zas není tak moc. Můžu bydlet na vesnici v chaloupce, s partnerkou třeba, mít pitnou vodu a to mi stačí. Jsem schopen si obstarat svoje jídlo. Víc nepotřebuju. V tomhle vím, kde jsou mý hranice.