Těch byla ostatně většina, aby nevybočovali z průměrných řad. V práci však měli na volný čas odboráře. A ti se postarali, aby se na dovolenou dostal každý zaměstnanec, který projevil zájem. Dokonce ji mnohdy vnucovali lidem skoro násilím. „A neber to, když je to skoro zadarmo, že…" Týden s plnou penzí, při které se stoly doslova prohýbaly jídlem ráno, v poledne i večer, noclehy v pokojích, mnohdy už i v předrevoluční době vybavených i sociálním zařízením, vyšel na neuvěřitelně nízkou částku.

Tak nízkou, že dnešní mladá rodina například s dvěma dětmi by jen udiveně kroutila hlavou, kde se na to, proboha, tenkrát braly peníze? Dnes stejně početné, průměrně situované rodině v Česku nestačí k pobytu v Krkonoších běžný plat. Týdenní pobyt s využitím všech příležitostí ke kvalitnímu sportování a rozmanité zábavě i široké welness nabídce, na kterou dnes nejvyšší české hory lákají své hosty, vyjde v takovém případě už ne na stovky korun, ale skoro na desítky tisíc korun.

Jak však vypadala například někdejší zimní dovolená v horách? Kopce byly plné zotavoven odborářského zaměření a zastavěny spoustou podnikových chat. I v nich se rekreovali zaměstnanci příslušných podniků lacino. Vždyť většina z nich, když nenabídla jídlo, dávala všanc společné, vybavené kuchyňky a kdo se takto uskromnil a něco v nich ohřál, připadal si jako doma.

Lanovky přišly na pár korun. Lidé více chodili, méně jezdili na lyžích. Ne kvůli penězům, ale protože lanovek a vleků bylo málo a zájemců moc. „Pamatuji, jak jsme hodinu podupávali po točitých dřevěných schodech ve svatém Petru, než jsme se přiblížili k lanovce. Byla to hrozná nuda. Pak člověk sjel sjezdovku a znovu do fronty. Na další hodinu. Během dopoledne sjet sjezdovku třikrát byl úspěch," vzpomínala na předrevoluční Špindlerův Mlýn paní Milena.

Zato na odborářských dovolených bývalo veselo. Kdo se ráno nevydal lyžovat, využíval nabídek sportovních referentů na výlety po kopcích a večer se snažil pobavit při hromadné akci v sále, společenských hrách a besedách, předkládaných zase referenty kulturními. Ostatně například film Anděl na horách s Jaroslavem Marvanem dává o rázu tehdejší dovolené dost jasnou představu. Přesto je nutno přiznat, že takto trávený volný čas „masám" vyhovoval a dodnes na to vzpomínají i při sledování zmíněného filmu s určitou dávkou nostalgie. A jaká jména nesly někdejší odborářské zotavovny v Krkonoších? Jen namátkou: Siréna, Dukla, Budovatel, Kolektiv, Družba a mnoho dalších. Svého času byla odborářskou zotavovnou i vyhořelá Petrova bouda nebo proslulá Špindlerovka. Mezi zotavovny, které zviditelnil film, patří špindlerovská Radost. Homolka a Tobolka je kultovním snímkem české kinematografie. A věta: „Tam nahoře to teprv budou panoramata!" vešla do dějin.